nepoblúdil na cestě, toto dám tobě znamenie, že tu najdeš šlápěje noh mých i matky tvé uvadlé a uschlé, ješto sme tudy šli, z ráje jsúce vyhnáni. Neb tak velicí a mnozí jsú hřiechové naši před tváří boží byli, že na těch šlápějech potom nikdy žádná zelina ani tráva nerostla.“

A když tyto řeči slyšel Set od otce svého, i šel jest do ráje, jakož mu otec rozkázal. A když již byl na cestě blízko ráje, lekl se jest velmi pro sktvělost a světlost velikú rajskú, neb mněl jest, by oheň veliký hořel. Ale od otce jsa naučen, znamenal se znamením thaw, to jest znamením svatého kříže. A tak bezpečně přišel jest do ráje.

A když jeho uzřel cherubín, otázal se jest, proč by přišel. Jemužto Set odpověděl: „Otec muoj již se jest zstaral, že jemu již teskno živu býti. I poslal jest mě k tobě, prose, aby jemu jistotu pověděl o zaslíbení oleje milosrdenstvie.“ Jemužto vece anděl: „Jdi k vratóm rajským a včiň toliko hlavu svú do ráje a patřiž pilně na všecky věci v ráji.“

I stalo se jest, když patříše Set do ráje, viděl jest tu rozkoš, jiež jazyk vymluviti nemuože. A ta rozkoš bieše v rozličném ovoci, kvietí a dřieví a velmi v sladkém zpievaní. Viděl tu také studnici velmi světlú, z niežto čtyřie potokové tekú, totiž Gion, Fizon, Tigris a Eufrates. A ti potokové veškeren svět naplňují vodú. A nad tú studnicí stálo jest dřevo velmi husté a ratolestí plné, ale listu a kuory bylo zbaveno. I počel jest Set o tom dřevě mysliti, proč by oblúpeno bylo. Ale pamatuje na šlápěje uvadlé starost svých i na přestúpenie přikázanie božieho, řekl jest sám k sobě: „Totoť jest to dřevo, pro něž otec muoj