bylo u večer, ukázali jsú se Mojžiešovi ti třie prútkové, kteříž vyrostli z úst Adamových. I vzal jest je Mojžieš s bázní boží, jakož jest byl od boha naučen. Ti třie prútkové znamenávali trojici svatú. A když je Mojžieš z země vytrhl, tak sú sladkú vuoni dali, že lid izrahelský, jsa tú vuoní naplněn, domnieval se, by již byl v zemi zaslíbené. A z toho Mojžieš, jsa obveselen, choval jest ty prútky u veliké poctivosti. A když kto z lidu izrahelského od haduov a nebo od jiných jedovatých věcí byl uražen a položili ty prútky naň, hnedky byl zdráv.

A stalo se jest, když lid izrahelský na púšti nemějieše vody, reptal jest proti Mojžiešovi, i kázal pán buoh Mojžiešovi udeřiti metlú v zkálu, aby voda tekla. A když Mojžieš dvakrát udeřil v skálu, tekly sú vody hojné, takže i lid i hovada jmějiechu dosti vody. Ale že Mojžieš pochybováše tu v řeči boží, řekl jemu pán buoh: „Mojžieši, protože si nevěřil řeči mé, neuvedeš tohoto lidu do země zaslíbené a neopatří ji žádný kromě Kálef a Jozue.“ I porozuměl Mojžieš, že krátký jest život jeho. Šel jest na horu Oreb a tu pod horú vedlé jedné jeskyně ty tři prútky štiepil. A pak na té hoře umřel.

A ti prútkové stáli tu zelení tisíc let až do krále Davida, kterýž kraloval v židovstvu. A když minulo tisíce let po smrti Mojžiešově, napomenut jest David od ducha svatého, aby šel do Arábí k hoře Oreb, tu kdež pán buoh mluvil s Mojžiešem, a aby ty prútky, kteréž Mojžieš, sluha boží, štěpil, vykopal a je do Jeruzalema nesl, neb skrze ty prútky spasenie lidské připraveno má býti.

I šel je král David do Arábí