kratšie, nežli miera bieše. Kteréžto dřevo opiet k jiné potřebě do chrámu chtiece připraviti, nikoli se nemohlo přihoditi. Tehdy lekli sú se dělníci chrámu a k tomu divu zavolali sú krále Šalomúna. Uzřevše to dřevo Šalomún, kázal ho položiti před vrata chrámová a přikázal všem, aby to dřevo v poctivosti jměli, kteří jdú do chrámu. A pak potom dělníci hledavše jiného dřeva k chrámu, i nalezli sú a chrám boží dokonali.
A bieše obyčej, že lid židovský u ročné dni scházieše se do Jeruzalema do chrámu, aby se pánu bohu klaněli. A když tak to dřevo všichni v poctivosti jmějiechu, tehdy přihodilo se, že jedna žena jmenem Maximilla velikým náboženstvím přiklonila se blízko k tomu dřevu a hnedky se od něho rúcho jejie na ní jakžto kúdele zapálilo. I lekla se Maximilla velmi toho
jím by anjel přikázal mrtvé pochovávati. I ukázal se jim tu Michal archanděl, i řekl jest k Setovi: „Sete, muži boží, aby viece mrtvých tvých neplakal než do šestého dne, neb sedmý deň jest znamenie z mrtvých vstánie k věčnému životu a budúcieho věku odpočinutie. Také proto, neb sedmý den pán buoh odpočinul ode všeho diela svého.“
Tehdy Set učinil jest veliké dsky kamenné a vyryl na ních život otce svého Adama i matky své Evy. To všecko, co jest od ních viděl a slyšel, i také co jest sám slyšel a viděl v ráji. A položil ty dsky na to miesto, kdež se Adam pánu bohu modléše. A potom po potopu ty dsky od mnohých lidí jsú viděny a to písmo čteno.
