když jest dokonal pokánie, šel jest do údolé, jenž slóve Ebron, s Evú, ženú svú, kdežto mnoho pracoval jest, v potu pokrmu dobývaje a s skrúšením srdcem.

A tak patnácté léto po vyhnání z ráje počel ploditi Adam podlé řeči božie. A když již Eva plod v životě svém měla, řekla jest k Adamovi: „Ty buď živ pánu bohu. Toběť život jest dán, neb si nikdy pokánie nepřestúpil, ale já jsem již dvakrát přestúpila a božieho sem přikázanie neostřiehala. A již rozdělím se s tiemto světem a puojdu na západ slunce a tam budu, až i umru.“

A tak šla jest Eva na západ slunce, hořce lkajíce a plačíce, a tu sobě učinila přiebytek. A když se již čas k porodu blížil, tehdy Eva počala se mútiti a trápiti velikú bolestí. A volala jest k pánu bohu řkúce: „Smiluj se nade mnú, pane a spomož mi.“ A nenie uslyšána ani se nad ní smiloval pán buoh. I řekla jest sama k sobě: „Ale kto vzkáže pánu mému Adamovi, co já zde trpím?“ A řekla jest: „Prosím vás, světel nebeských, když se navrátíte na vzchod slunce, povězte toto pánu mému Adamovi, co já zde trpím.“ A v tu hodinu řekl jest Adam: „Pláč a lkánie Evino přišlo jest ke mně, snad opiet ďábel bojoval jest s ní.“ A šel jest Adam na západ slunce i nalezl Evu v velikém pláči.

Tehdy řekla jest Eva: „Již když sem tě uzřela, má veliká bolest jest mi oblechčena, protož pros za mě pána boha, ať mě z těchto bolestí vysvobodí.“ I modlil se jest Adam pánu bohu s velikú pokorú za Evu, ženu svú.

A aj, přišlo jest dvanácte anjeluov a dvě moci nebeské a dotknuli sú se tváři jejie a řekli k ní: „Blahoslavená jsi, Evo, pro Adama, neb jeho veliká jest modlitba před tváří boží. Posláni sme k tobě na pomoc. Vstaň a připrav se k porodu.“ I porodila jest syna jasného a pěkného, kterýž hnedky jest běhal a rukama svýma vrhl bylinu a dal jest mateři své. A nazváno jest jméno jeho Kain.

I vzal jest Adam Evu a dietě a vedl jest je na východ slunce. A poslal jest pán buoh Michala anděla, aby rozličná semena dal Adamovi, a ukázal jemu zpuosob země a práci, aby mohl mieti užitek [z]text doplněný editorem země, odkad by se mohl živiti, i všecko pokolenie jeho.

Opiet po patnácti letech počala jest Eva a porodila syna, kterémužto jméno nazváno jest Abel. A řekla Eva k Adamovi: „Pane muoj, viděla jsem ve snách krev syna mého Abele v rukú Kainových, protož bolest mám srdečnú.“ I řekl jest Adam: „Zajisté Kain zamorduje Abele, protož rozlučme je ruozno a učiňme jim zvláštnie přiebytky.“ A