hovada jmějiechu dosti vody. Ale že Mojžieš pochybováše tu v řeči boží, řekl jemu pán buoh: „Mojžieši, protože si nevěřil řeči mé, neuvedeš tohoto lidu do země zaslíbené a neopatří ji žádný kromě Kálef a Jozue.“ I porozuměl Mojžieš, že krátký jest život jeho. Šel jest na horu Oreb a tu pod horú vedlé jedné jeskyně ty tři prútky štiepil. A pak na té hoře umřel.

A ti prútkové stáli tu zelení tisíc let až do krále Davida, kterýž kraloval v židovstvu. A když minulo tisíce let po smrti Mojžiešově, napomenut jest David od ducha svatého, aby šel do Arábí k hoře Oreb, tu kdež pán buoh mluvil s Mojžiešem, a aby ty prútky, kteréž Mojžieš, sluha boží, štěpil, vykopal a je do Jeruzalema nesl, neb skrze ty prútky spasenie lidské připraveno má býti.

I šel je král David do Arábí k hoře Oreb a vykopal tajně ty prútky. A hnedky veliká vuoně veškeren zástup, jenž s králem bieše, zarazila jest, tak že se všichni domnievali, by posvieceni byli. I chválil jest David pána boha. A když se vracováše zase, mnozí, kteříž šli proti němu, jenž biechu rozličnými nemocmi poraženi, uzdraveni sú od svých nemocí a volali jsú hlasem prorockým řkúce: „Dáno jest nám zdravie skrze moc kříže svatého.“ Porozuměv to David duchem svatým, i řekl jest: „Bude kralovati na dřevě pán buoh.“

A když již David bieše v Jeruzalemě, myslil jest, v kterém by miestě ty prútky štiepil. I vložil je do jedné cisterny vedlé zahrady královské, aby je zajtra štiepil, a postavil strážné a světla zapálil, i odšel jest, aby odpočinul. Ale moc božie tu noc prútky pozdvihla a vkořenily sú