[pG1r]číslo strany rukopisus svými Šváby, opustil zemi českou, slezskou a lužickou, a obrátiv se k Dunaji, Rejnu a Neckaru, tam se posadil. Brzo po něm vytáhli také Bavoři, kteříž od starodávna bydleli mezi českými horami a Dunajem, a osadili se Švábuom po boku v Fojtlandu a v tom okolí, kdež nyní jest Normberk (neb i prvé někdy tu bydleli). To když se stalo, nedlouho meškali Čech a Lech, knížata slovanská, ale pozdvihše se i oni s svým národem, v nemnoha letech dále postoupili, až i do Čech se pustili, a což tam Němcův ještě pozůstalo, sobě podmanivše, zemi tu opanovali, kterouž také podnes drží. A kdež prvé slouli Vindi, Venedi, Slavi, Slavinicizojazyčný text, to jest Slavní aneb Slováci, již potom jmenovali se Čechové po vůdci svém, kterýž je nejprvé do té země uvedl.

To jsem o starodávních obyvatelích této země poznamenal z hodnověrných historí, ne že bych mínil tuto kroniku psáti, ale aby se rozuměti mohlo, že i země tato česká v proměnách obyvatelův jisté své periodoscizojazyčný text a terminoscizojazyčný text mívala. Nemnoho přes tisíc let bydleli zde Boiicizojazyčný text od starého krále Bojogera, až je Markomanni a Švábi vypudili. V témž času téměř Čechové Šváby zase vytiskli, a jakžkoli jsou v držení země české již přes tisíc let, však mezi tim rozličných, znamenitých a časem i nebezpečných proměn zakusili. O nichž tuto nětco krátce dotknu a jako ponapovím; ostatku rozumný čtenář bude se moci dovtípiti.

Nemnoho přes pět set let od prvního knížete Čecha zpravovali tuto zemi knížata až do Vratislava, prvního krále českého, kterýž od císaře Jindřicha IIII. na sněmu říšském v Mohuči za krále vyhlášen léta 1085. a korunován druhého roku na den sv. Víta, 15. dne měsíce června od Engelbarta, arcibiskupa trierského. Tehdáž slavné a starožitné Království moravské přenešeno do Čech a Morava jménem markrabství na věčné časy k České koruně připojena. Přidány jsou také Čechům země slezká, lužická, a jakž uherští a němečtí kronikáři poznamenali, i polská, což dosti po[pG1v]číslo strany rukopisudobné