[72r]číslo strany rukopisuPemen opat, smúti sě i vecě k bratří svým: I kak je tomu býti? Neb tak velmi smútili mě lidé pro toho svatého starcě, že sú jeho odstúpili a ke mně chodie, k neduostojnému. I co sú na mně[db]mně] mie uzřěli? A kterak chceme[371]původně chcemy, „y“ přepsáno na „e“ tomu učiniti, abychom mohli jeho uzdraviti, milá bratřie? Pójděm k ňemu, učiniece pokrm některý a vína s sebú vezmúce, a zda bychom jej tiem okojili. A šedše i počěchu tlúci na jeho dveřě. A uslyšěv učeník toho starcě i vecě: Kto tu tluče? Oni vecěchu: Pověz tam svatému opatu, že tě Pemen přišel, aby od ňeho požehnánie přijal. A když to jemu učeník povědě, tu on jemu vecě: Jdi a pověz jim, žeť nejsem prázden. Ale oni ústavně stáchu na vedřě a řkúce: Nepuojdem odtadto nikam, nebudeme[372]původně nebudemy, „y“ přepsáno na „e“ li s ním mluviti a nepokloníme[373]původně nepoklonimy, „y“ přepsáno na „e“ li sě jemu. Radějše chceme[374]původně chcemy, „y“ přepsáno na „e“ tuto zemřieti. A když ten stařec uzřě jich pokoru a tichost, i sžěli sě jemu i otevřě jemu dveřě. A objemše sě i pocělovavše sě i pojěchu spolu. I vecě ten stařec: Zavěrné, že nenie to jediné, což sem já o tobě slyšal, ale stokrát viece máš do sebe dobrých skutkuov. A viec byšta svá dobrá přietelé ten stařec s svatým opatem s Pemenem.
{Ješto sě byl rozhněval z druhým bratrem}meziřádkový přípisek mladší rukou
Muteus opat bieše sobě vydělal jednu peleš na tom miestě, ješto sluove Erakleona. A tu když[375]původně zapsáno dyz, „k“ nadepsáno jemu přěkážiechu lidé tiem, že k ňemu přichodiechu, a proto jide na jiné miesto i uděla sobě opět takúž peleš. Ale diábelskú zlostí, když tu bieše,
