Jednoho bratra chváléchu přěd uopatem Agatonem. A když jeho zkusi stařec i naleze jej, an protivenstvie netrpí míle, i vecě jemu: Bratře, tys roven domu, jenž je spřědu velmi krásný a tvrdý, ale szadu veň padúchové, kudy chtie, lezú!
{O hněvu, ješto sě nikdy nehněval}meziřádkový přípisek mladší rukou
Také jeden bratr tázáše Izáka opata a řka: Pověz mi, otče, proč sě tebe črtie bojie! Tu jemu stařec odpovědě a řka: Jakž sem mnichem, tak sem to na svém srdci uložil, aby hněv z mého srdcě nevyšel, a proto sě mne črtie bojie.
{Ješto řeči smútil}meziřádkový přípisek mladší rukou
Když bieše přišel jeden svatý otec k uopatu Achilla tak řečenému a uzřěv, an krví odchrkuje, i otáza jeho, co by to mohlo býti. A on jemu odpovědě a řka: Toť jest řěč bratrova, jenžť mě je smútil. Ale obránil sem sě, abych mu toho neřekl, a prosil sem hospodina, aby mě toho ostřěhl, abych jemu tak neřekl. A tu sě jest ta řěč v krev obrátila u mých ustech. A jakž sem ji vychrk, tak sem ostal s pokojem a zapomněl sem smutka i té řěči.
{O robatech, ješto nekázaně mluviechu[da]}meziřádkový přípisek mladší rukou; * mluviechu] mlu
Bratřie jedna přijidechu k jednomu starci, jenž na púšti přěbýváše. I nalezechu ta bratřie, ano robata pasiechu skuot a mnohokrát mluviechu nekázaně. A když biechu starcě o rozličném myšlení, ješto diábel přěkážie, ztázali a on jim odpovědě k tomu a oni vecěchu jemu: I proč ty, otče, přězříš těm robatóm tak nekázaně mluviti? Odpovědě jim stařec a řka: Zajisté, bratřie, dávnoť[370]pod tím je na spodním okraji zapsáno mladší rukou dawnot sem to myslil učiniti,
