[6r]číslo strany rukopisusvěcské, i vecě: Pravímť vám, synáčkové milí, mějte to vdy novo v své paměti, abyšte pána Jezukrista následovali a bezpečně bez neduhuov skončenie dočekajte.
O pústenníku, jenž v čistotě přěbýváše[d]přěbýváše] przieb
Jeden pústenník, když přěbýváše v svaté čistotě i v dobrých skutciech slavně stáše, pokrmu sobě po svú rukú dobývajě a v svých modlitbách i v nraviech snažně sě obieráše a ve všěch dobrých {činech}marginální přípisek soudobou rukou velmi bieše bujný. A to vše mnieše, by sám od sebe měl, a z toho nechtěl chvály vzdáti pánu bohu svému. A pro to přielišné do sebe úfanie i spade naň pokušenie velmi těžké i diábelské osidlenie. Tehdy diábel, vzem na sě ženskú tvář večera jednoho u prvý súmrak i přijide přěd jeho jeskyni. É, vecě: Já sem ženka velmi ustalá, na téjto neznámé púšti omrkla {sem}marginální přípisek mladší rukou. Rač mě pro buoh k sobě upustiti, nedaj mne nocně zvěři v živótku zahubiti! Tehdy on pro milosrdie své dveřě jiej[10]zapsáno gig, „e“ nadepsáno později {otevřě}meziřádkový přípisek mladší rukou a otáza jie, proč by na téjto púšti blúdila, kterak li sě jiej to přihodilo. Tehdy ten diábel v ženské tváři počě velmi chytřě mluviti a chtě v srdci toho pústenníka tělesné žádosti oheň roznietiti. I mluvieše s ním lahodně a pomlaskujě a silný jed majě v své řěči i vecě: Já jsem vysokého rodu, jakož vidíš lepotu mého živótka i zpósobenie. I počě na mnicha z nicě vzhlédati a usmievati sě velmi míle. A tu sě krev ve mnichu zarmúti a vešken sě smysl i jeho rucě vzblúdichu i počě ji rukú po líčku hladiti a krátcě řkúce: Ke všiej sě žádosti milostné přichýli. Tu jeho všěcky dobré skutky i jeho rozum silně diábel od něho vzdálil. Tehdy, když chtieše tu žádost dokonati, a tu mu sě diábel da poznati a velmi v hrozné tváři a v chochtaní v nesmérném a smradem ve všěch kútciech jeho domku potrúsi. A potom jiní zlí duchové nad jeho domkem nesličně huhláchu, mnichovi sě velmi posmievajíce a řkúce: Mníšku, velmis úfal svému zaslúžení, i smějem sě tvému do pekla zatopení. Byloť sě dřieve v svatém Písmě učiti, žeť sě má zde každý ponížiti, ktož chce po skončení povýšen býti. Tehdy ten pústenník v svém velikém omámení i v přělščení, a proto přijide v hanbu
