[17r]číslo strany rukopisusě chovati, to jest myšlenie zlého i nečistého na počátcě v našě srdcě neupúštěti, neb jest kázal na počátku hřiechu sě brániti mnohem viece naším rozomem, našimi skutky, našimi činy zlého neploditi. Svatý Appolonius jě sě své bratří[113]původně zapsáno bratij, „rz“ nadepsáno napomínati a řka, aby druh přěd druhem plodili, nebo tudy čím jest kto na světě menší, tiem věčší s bohem bude přěbývati. A také to vězte, že v dobrých[114]původně zapsáno drych, „hy“ dopsáno u vsuvky na marginu skutciech i u pokořě máte prospěšenstvie, když svěcskú žádostí nemáte nižádného obvázanie. Neb to jest boží dar, nebyti svěcskú žádostí obvázánu. A když by který z vás božskú milostí tak obvázán byl vysocě a prospěl, že by znamenitě divy činil, tiem sě nikdy nepuř ani chlub, ale, v sobě utajě ten boží dar i jeho velikú milost, ne každému zěvuj, a tak sám sebe nepřělstíš a toho daru božieho i milosti neztratíš neužitečně.
A tu sě jě svatý Appolonius slova božieho hlahol prostraný a rozom užitečný, to sme sami viděli i slyšěli z jeho úst[115]na tomto místě je znovu zapsáno slyšěli, neškrtnuto. A ve všěch diviech i zázraciech bieše velmi hotový. Neb zač koli boha prosieše, za kterých věcí tajných neb budúcích, bez meškánie to na bozě obdržieše. A když jeho tovařišek starší, s nímžto mnoho časuov v svrchovaném životě spolu přěbývala, svuoj svatý život dokonal, podál na jedné[116]původně zapsáno gne, „ed“ nadepsáno púšti té noci v senném otrapení svatý Apolonius uzřě jej na stolici mezi apoštoly sediece a tak k sobě řkúce: Všie cnosti i milosti dobrých skutkuov dědicem si zde ostaven. Tehdy svatý Appolonius počě sě snažně modliti, aby jej ráčil spieše k sobě vzieti a s sebú pokoj v nebesiech dáti. A odpovědě jemu pán buoh a řka: Ještě jest tebe potřěbie na zemi přěbývati proto,
