[16v]číslo strany rukopisuK tomu svatý Appolonius s svú bratří pro utěšenie přijida a jě se ho napomínati, aby ustavičen byl u pokušení a hruoz Julianových nic sě nebojě a řka: Časť jest, že všichni věrní mají trpěti pokušenie. A tú dobrú radú toho mníška jatého i mladého užitečně potvrdi. V tu dobu Julianuov vladař, přišed do žalářě, uzřěv svatého Appolonie v žaláři s jeho bratří, zarděv sě hněvivě, všěcky vnitř zaklopi a svuoj zámek přiloži i vecě: Tyto všěcky rytieřě musie býti! A strážné přěd zámkem položiv, hněvivě pryč jdieše. A když bieše u puol noci, anděl[112]původně zapsáno Andil, „e“ nadepsáno boží u veliké světlosti sě jim zěvi, a vešken žalář prosvietiv i otrapiv všěcky strážné. A okovy i řetězy vězňové zláma a dveřě otevřě. Tehdy strážní to vidúce, přěd jich svatými nohami padše, prosili, aby brzo preč šli, a řkúce jim: Lépe nám jest za vy umřieti, nežli božie moci protivni býti, jižto moc očitě vidímy. Po té noci[w]noci] mocy zítra ráno vladař Julianuov strážným z čeledi ciesařovy rychle běžěv do žalářě i počě těch vězniev prositi i nutiti, aby sě pryč brali a déle tu nebyli, řka, že jeho duom třěsením zemským sě obořil a mnoho čeledi jeho dobré potlačil. Ti světí vězněvé to uslyševše, vzdavše bohu slávu a jeho svatého jmene pochválivše, na svú púšť sě navrátivše, podlé apoštolského naučenie v jednotě počěchu bydliti, jako jednu duši a jedno srdce majíce.
Svatý Appolonius tu svú bratří učieše, aby v dobrých skutciech prospievali a lsti diábelské, ješto nečistým myšlením jě obluzuje, na počátcě sě bránili. A tak činiece, hlavu ještěrovú, točíš diáblovú potlačíte a jeho tělo umoříte. Jakož nám buoh přikázal hadové hlavy
