[15v]číslo strany rukopisujenž die a řka: Vstúpí hospodin na lehký oblak a příjde do Ejipta a zbořie sě ejipščí řitnové, točíš modly přěd jeho obličějem opadnú na zemi. A tu smy v tom městě viděli ten chrám, v ňemžto, když náš spasitel veň vstúpil, všěcky modly letěly na zemi.
Tu smy viděli dřieve řečeného svatého Appolonie nedaleko odtad na púšti pod horú přěbývajíce v svém klášterci. Ten bieše starosta i otec dobřě pěti set mníškuov. Ten bieše tak slovuten ve všěch Tebajckých vlastech a skutky i moci veliké mijieše do sebe a divy i zázraky veliké skrzěň buoh činieše. A taká milost božie s ním rostieše, že až od dětinstva až do věku požitého v trpení živ bieše. Tehdy, kdyžto smy jej viděli, ktvúce v sboru mnišském, bieše vstáři k uosmidcát let. A i ti, ješto jeho učedníci sě nazýváchu, tak biechu svrchovaní i tak velicí v duostojenství i v zaslúžení, že možiechu všicni divy i zázraky činiti. Svatý Appolonius u pětinádcte let vstáři bieše, jakožto pravie, když na púšť vyšel. A když bieše přěbýval let třidcěti na té púšti v skutciech duchovních, i uslyšěchu bratřie ti, ješto s ním bydléchu, hlas boží a tak k ňemu řkúce: Appoloní, jáz zahladím skrzě tě múdrost ejipských mudrcuov a vešken rozum jich múdrosti potupím. A také všěcky mudrcě babylonské zatraci a všěcky modly diábelské obořím. Pospěš již a vrať sě tu, kdež lidé přěbývají, a zarodíš mi lid poslední a svrchovaný, jenžť bude následovati nábožné činy! Tu svatý Apolonius odpovědě a řka: Zbav mě najprvé chlúby i púry, ať bych nespadl a neztratil všeho svého dobrého. Opět k němu hlas boží povědě a řka: Ztiehni svoji rucě na své hrdlo, a to, což popadneš, krutě sviežě, pohrabiž u piesku! Tehdy nic nepomeškav, vzdvih rucě na své
