[102v]číslo strany rukopisuTy všě tajné věci myslí čistíš a k andělské čistotě dušě přivodíš. Zajisté púšť všěcky věci tajné, kteréž hospodin s lidmi má, dobřě vie. Ó, kak jest dobré přihlédanie, když bratr, v své komořičcě jsa, svými modlitbami v noci boha chválí, právě jako hraduov božích stráž drží! A jakož práv hvězdy den svým během jedna po druhé přědcházějí, takež ti žalmové, jenž z jich úst pocházějí, světlost boží, jenž v duši přijíti má, přědběhují a svuoj stav od starých otcuov svatých pořádně zpósobují. Onen svým přikázaním, poslúžením svú cnost ukazuje. Onen úřadec na kaký {den}marginální přípisek soudobou rukou od staršieho zachovává a jeho ostřiehá[437]původně zapsáno ſtrzieha, „o“ nadepsáno, aby tudy poslušníkem božím sě ukázal. Onen modlitbú nábožnú a vnitřní žádostí k světlosti nevypravené sě táhne. Onen onomu prácě tělesné nebo dielcě některého pomáhá. A tak každý, svú cěstú jda, den cělý u božie chvále ztráví. A tak stvořenie božie tiem svým během zpósobeným od boha, jímžto nám posluhuje, k božím těmto sluhám svú službú zpořiezenú u podobenství jest přijednáno.
Také peleš pústenničie svědek jest toho, kdy srdce milostí hoří. Takéť pozná, právě li a svrchovanými li náboženstvími kteříž koli božieho obličějě hledají. Takéť poznává, kdy mysl člověčie rosinú boží milostí bývá skropena aneb kdy li přievalem bývá skrúšených slzí obvlažena[438]původně zapsáno obwazena, „l“ nadepsáno. A pakli i oči tělesných slzí nedávají, avšak horkost srdečná odplaty slzí sě nevzdaluje, neb, ač by vždy tělesně plakati nemohl, dosti na tom člověk, když je mysl plačtivá.
