víru bude člověk křesťanský věřící povolný a spůsobný i také hotov ke všem dobrým skutkům a nábožný Pánu Bohu svému. A bude ho pilně ctíti a chváliti. A takový Kristu Pánu dává a přičítá chválu našeho spasení a ne svým vlastním skutkům. Takž potom Buoh jemu pomáhá a nedopouští, aby jemu hříchové škodili. Nebo kdybychom my skrze náše zasloužené skutky mohli nebeského království zasloužiti, ‹začátek komentované pasážetehdy by›konec komentované pasáže nebylo potřebí, aby Kristus byl za nás umřel a tudy nás s svým Otcem nebeským smířil, Adamuov pád aby odpustil, ďábla svázal a nás vykupil. My ‹začátek komentované pasážebyli bychom›konec komentované pasáže to sami učinili, kdy by možné bylo, ale nebylo jest možné, nebo všech lidí skutkové toho způsobiti a milosti u Boha dosáhnuti jsú nemohli.
Sice otcové svatí Starého zákona a proroci ‹začátek komentované pasážebyli by›konec komentované pasáže toho výborně zasloužili, nebť jsú jistě byli Bohu milí, ale nemohli jsou svými vlastními skutky přirozenýho hříchu shladiti ani hněvu Božího ukrotiti a mnohém pak méně nebeského království zasloužiti. I protož se Bůh smiloval (jakož svatý Jan v ‹začátek komentované pasáže3.›konec komentované pasáže kapitole píše) a nám svého jednorozeného syna poslal, tenť jest toho dovedl a nám království nebeského zaslúžil.
Kdož tomu věří a z toho chválí Boha, ten vzdává Pánu Kristu chválu a dobře činí, jakž jemu Buoh přikázal. Pakli zhřeší, ať prosí skrze Pána Krista za milost, ať se varuje hříchův se vší pilností a ať jest živ již Bohu všemohúcímu ke cti toliko z lásky pro přikazánj Boží. Takovýť křesťan se Bohu líbí a bude skrze Krista v svých dobrých skutcích spasen a nebeského království hodný učiněn a má svobodný přístup k Otci v krvi Kristově a jináč nic.
Křestian věřící má předně věděti o Ježíši Kristu.
Člověk křesťanský, kterýž právě věřící jest má věděti a věřiti, že spasení skrze Kristovo dosti učinění jemu přišlo, a také má věděti, že nebeského království skrze Krista dosahuje. I protož, když křesťan