[52v]číslo strany rukopisupravým a rovným dielem, jakž koli mnoho zištně[44]~S „jakž kolivěk zíštěme“ dělíme mezi se. Nynie pak u pravém[ap]pravém] vprwniem u počtu o tomto mezi námi pravda nenie shledána, a zvláště o zisku někakého Selana kúpeného nikdy se nemóžem smluviti, kteréhožto sme[aq]sme] ſem, již dvatceti let tomu minulo, kúpili, jedúce do Ejipta, za třidceti hřiven střiebrných od někakých silných a statečných pastieřóv, když sú pásli stáda na púštinách v Dotaim. Bieše [53r]číslo strany rukopisuten Selan krásné dietě, črvené přieliš, ozdobené. Ale oni praviechu, že by on lotřec, běhúnek byl a že by nikdy nechtěl dobře pásti stáda. A na to máme od nich, těch pastýřuov, zápisný list, z nich jednoho rukú napsaný na to odprodánie. A teď jeden náš tovařiš u počtu toho zisku vždy scesten jest nám a pravíť, že by s tiem právě učinil, a sám k sobě ten zisk náš jest vzal. Proto, spravedlivý a zvelebný pane, před tebú [53v]číslo strany rukopisunižádnému klaněti neslušie, nebo u pravdě a v spravedlnosti zpravuješ a súdíš každú při!“

A když to slyšel, jeho viniechu, řekl k Jozefovi[45]~S „A když to slyšal ten, jehožto viniechu“: „Pane mój spravedlivý a milostivý, podobno li jest, abych já se v tak dlúhém času mohl pamatovati, poněvadž sem s nimi každú hodinu a po všecky časy a všecky zisky sečtené a snesené mezi ně vždy sem spravedlivým dielem a rovně rozděloval. A již [54r]číslo strany rukopisupak teprov chtie[ar]chtie] chce o to krutě nasazovati.“

A když tuto řeč Jozef slyšel, radostí velikú sradoval se a řekl: „Chválím tě, boha mého! Chvála a sláva tobě, bože zástupóv, nynie ukázal jsi mi běh[as]běh] buoh života mého, který sem tvú zprávú přeběhl od toho dne, který sú mne popadli bratří moji!“ Tehdy Jozef[46]na tomto místě je korektorem podtržené nabratri ſwu, které bylo následně přeškrtnuto vzal zápis z rukú kupcuov, který byl učiněn na prodánie jeho. Vzhlédl Jozef na bratří svú i [54v]číslo strany rukopisuřekl: „Jest li kto z vás, kto by tento list četl napsaný židovsky?“ Odpověděli řkúce: „Judas umie písmo.“[at]písmo.“] Odpowiedieli Yudas rzkuce vmie piſmo[47]~S „Odpověděli sú řkúce: ‚Judáš umie písmo.ʻ “ A když Judas vzal list z rukú Jozefovi a když otevřel jej a viděl, lekl se a byl jako umrlec, protože on sám byl svú rukú psal ten list a jméno jeho vlastnie na svědomie toho napsání a toho prodánie tu položeno. Řekl Jozef: „Čti!“ Ale Judas zamútil se srdcem a řekl: „Odpusť, pane, odpusť, pane, čísti nemohu!“