[48v]číslo strany rukopisuskutkuov vašich!“

Tehdy řekli sú synové Zelfin a Bálam dievek k Jozefovi, bratru svému: „Ó pane, slituj se nad služebníky svými a rač věděti, že v domu otce našeho Jákoba mládenec tento Benjamin a bratr jeho Jozef a Ráchel, matka jejich, vždycky bydlili!“ A když viece chtiechu žehrati, porokujíc a hanějíc Jozefa, Benjamina a Ráchel, matku jich, Judas křikl[40]k bylo dopsáno týmž písařem a přejal slova jich žalujícé[41]~S „žalujície“, [49r]číslo strany rukopisuhorléše na ně a oni umlkli. Judas řekl k Jozefovi: „Ó pane mój, pro toho, kto jest tebe velebně povýšil k tomu stavu vysokému, odpusť promluviti služebníku tvému před pánem[42]na tomto místě bylo přeškrtnuto bohem mým!“ Jozef řekl: „Mluv, cožť se zdá! Přistup sem bez strachu k kraji[al]kraji] krali stolice méj a vezmi počet královstvie nebezpečnost[43]~S „na bezpečnost“ mluvenie!“

Tehdy řekl Judas k Jozefovi: „Pane mój milostivý, hřiech tento nenieť dietěte tohoto [49v]číslo strany rukopisuBenjamina, ač koli u pytli jeho koflík váš nalezen jest, ale my[am]my] giny smy proti tobě vinni hřiešníci a hodni smrti. Ale ty pro toho boha, který tobě dal všecku múdrost a milosrdenstvie a učinil tě zprávcí královstvie tohoto velikého k zachování všie země, učiniž s oním starcem, otcem naším, milosrdenstvie své a propusť tohoto mládence živa vrátiti se k němu k utěšení a zdravie prodlení[an]prodlení] prodlenie jeho [50r]číslo strany rukopisua nás všecky ostav k libosti tvé podlé milosti! Nebo otec náš jest člověk spravedlivý a bojíce se boha nebeského, k němužto s nebe dvatcetikrát mluvil jest bóh. A mládenec tento jako duše starosti jeho jest a utěšenie někdy hořkosti a truchlosti jeho, kteréž trpí a nese pro Jozefa, milostníka svého a bratra z jednoho břicha mládence tohoto Benjamina.“ Jemuž odpověděl Jozef: „Muže múdrého, milosrdného[ao]milosrdného] miloſrdie nebo tě [50v]číslo strany rukopisuvidím k otci tvému a mládenci tomuto, který jest ukradl koflík mój!“

Tehdy Jozef, obrátiv se k Benjaminovi, řekl k němu: „Aj mládenče, pověz, svú vóli! Ukradl li s ten drahý koflík neboli tito všichni vědie o tom s tebú?“ Odpověděl Benjamin, lkáním a slzami ledva vypravuje slova: „Pane mój, skze nebe i země, skrze boha otce mého Jákoba a skrze hrob matky méj Ráchel a skrze tu hodinu, která