prosím na tobě, aby mi pomocen byl.“ Tehdy Cyremon, uslyšev to od něho, i dopomože jí, že ji kněžnú učinichu v chrámě té bohyně, kterážto Vesta slovieše. A ktož té bohyni slúžil, v čistotě přebývati musil. A za kněžnu ji panny a panie jmějiechu. A tak tu královna Lucina abatyší bieše. A když se toto tak dějieše, Apollón kvielie a tesknost maje pro svú ženu, že tak žalostivě ji ztratil bieše. Slíbil, že za čtrnádste let nechce z korábu vyjíti, jediné k své dceři. A v těch letech ani se mýti ani brady holiti. I káza se marinářóm táhnúti k Tarsi, tomu městu. Připluv tam k tomu městu i stavi se u svého hospodáře, jemužto řiekáchu Stragul a ženě jeho Dionysia. Tu na jich vieru poruči jim dcerku svú s její chovačkú jmenem Ligury, s zlatem a s klenoty drahými. I přikáza jí přezdieti jmeno Tarsia, protože městu tomu Tarsis řiekáchu. A k tomu vzezřev na hospodáře, vece jemu: „Ó, přieteli milý, věz to, žeť já tobě věřím viece nežli komu na světě. I protož tobě porúčiem mú milú dcerku, na kteréžto záleží má všicka útěcha i poslednie má hodina. Protož prosím tebe, zdrž mi svú vieru nade mnú, rozpomínaje se na tu milost, kterúž sem tobě i tomuto městu učinil.“ A on slíbi tu dcerku její věrně chovati. A král Apollón vsed v koráb i poče po moři plavati u veliké žalosti. Ztatiem Tarsia vyroste z let dětinských i poče choditi s jinými pannami do školy i poče se převelmi dobře učiti. I stalo se jesti času jednoho dne, kdyžto Tarsia ze školy přijide, naliť její chovačka Ligoria leží na smrtedlné posteli. A ona na ni pohledě i poče nad ní plakati. Ligoria, chovačka jejie, poče se jie tázati, čie by dcera byla. Tehdy Tarsia, jakž mnějieše, tak povědě řkúci: „Stragul mi jest otec a Dionysia jest mi mátě.“ Chovačka Ligoria jí vece: „Otec tvój jestiť král Apollón tyrský a matka tvá jestiť dcera krále cylibského. A ta jměvši tě i uvržena jest do moře. A otec tvój, dav tě tuto chovati, sám pro žalost, jenž ji má po tvé mateři, kvielí, blúdie po moři.“ A tak sjide Ligoria s tohoto světa. Tarsia, dlúho želevši chovačky své, i přije sobě to za obyčej, že jakž