kázaná. Ale na hudbu i na plesánie, neboť sem tu nic nového neviděl ani slyšel, nebo já to lépe umiem nežli ta poctivá králová, neboť sem se tomu lépe naučil.“ K té omluvě král odpovědě: „Dcero milá, ijeden se tomu nediví, ješto doma často vídal, aniž kto toho žádá, čehož dosti doma má. A protož z této viny jemu za zlé neměj, ač však to ukáže, že to lépe umie.“ I kázachu jemu vstáti. Apollón vstav, vzem húsle, ihned převelmi krásně poče hústi a plesati výborně, tak že všickni křiknú, že hude lépe i krásnějí nežli královna. A když to uzřela plesánie jeho tak slavné a hudenie výborné, upade ji v srdce i poče jej velmi milovati. A klekši před otcem, poče jeho prositi, aby jí toho za mistra ráčil dáti, „neboť jesti tak krásných plesóv, ještoť sem nikdy nevídala a neslýchala takových.“ Královi by ta řeč velmi milá i přikáza Apollóna připsati k svému dvoru a pokoj poctivý jemu dáti. Apollón se v královnu uváza i poče ji učiti s velikú poctivostí a kázní, že Apollón v roce celém neznamenal, by královna na něho kdy popatřila. Ani ona kdy zočila, by on také na ni míle vzezřel, a však mezi nimi bieše láska veliká. I stalo se jest, že kniežata veliká a urozená prosiechu té královny za se proto, že bieše dievka velmi krásná a také proto, že ktož ji pojme, tomu býti cylibským králem. Ale král ji nižádnému nerodi dáti a chtě tomu, aby ona sama muže sobě zvolila, a kohož chce pojala. I stalo se jest času jednoho, že přijidesta dvě mocné kniežetě se ctí i s velikú čeledí a každý královny za se prosieše. Tehdy král napsa list své dceři a takto řka: „Dcerko milá, dvě mocné kniežetě přijeli k nám a každý tebe žádaje za se. A jáť sem slíbil tobě, abych tebe nedával nižádnému, jediné tomu, kohož by ty sama sobě zvolila. Ale že dievkám, jimž jesti stud přirozen, protož nebrzo která přivolí k mužské hlavě a řkúc: ‚Tomuto já chci.‘ Protož, dcerko milá, aby se umenšilo tvého studu, napišiž mi toho jmeno, za něhož chceš jíti. A neřkuť toliko z těchto dvú kniežetú, kteréž sta sem přijela, ale ze všeho světa, leč buď chudý, leč