V kšaftiech vuobec kterak se řiedí CXLII {o žalobě kšaftovní 4}marginální přípisek soudobou rukou
Kto a kolik jich má býti při kšaftu CXLII
Kto nemohú svědkové býti při kšaftu CXLII
Na čem kšaft muož popsán býti CXLII
Ortel o kšaftiech CXLII
Kto nemohú kšaft činiti CXLII
V kolika letech mladci mohú kšaftovati a mladice CXLIII
Blázniví, hluší, němí, statku mrhači nemohú kšaftovati CXLIII
O kšaftu lidí na smrt odsúzených CXLIII
Kšaftování kněžské a mnišské CXLIII
Člověk muož své věci i ciziemu poručiti CXLIII
O kšaftu dětí let nedošlých CXLIII
Kterým obyčejem kšaft ruší se CXLIII
Poručenie svých věcí i cizích CXLIII
O poručenství zastavené věci CXLIIII
Bude li která věc dvěma poručena CXLIIII
Kšaftuje li kto poručníku jeho vlastní věc CXLIIII
Poručí li kto svú věc, jako by cizí byla CXLIIII
Zastaví li kto popluží po učiněném již kšaftu aneb dopustí zastaviti CXLIIII
O těch, ktož dluh odpustí na smrtedlné posteli CXLIIII
Poručí li muž své ženě věno CXLIIII
Poručí li kto druhému stádo a ten je proda, přebývá li jeden brav nad počet prodaný, prodavač ji vezme CXLIIII
O těch, ktož bez kšaftu zemrú CXLIIII
O poručenství na záduší CXLIIII
O zrušení kšaftu po smrti CXLIIII
Sirotsi mateři li či poručníkóm mají dáni býti CXLIIII
O kšaftiech a poručníciech a o jich ssazenie CXLV
Umře li poručník aneb nechce konati k kšaftovánie věci, jsa daleko od druhého, druhdy muož sám dokonati, což jest potřebie CXLV
Poručníci mají činiti počet sirotkuom CXLV
Bude li jedno dědictví dvěma poručeno CXLV
O vyvolení poručené věci CXLV
Kšaftové mohú se dieti skrze poručníka CXLV
O netbanlivosti poručníka, což se záduší týče CXLV
O odporu neb odolání kšaftu a o překážce CXLVI
Kterak kšaft poslednější ruší prvnější CXLVI
O kšaftiech vlastní rukú sepsaných CXLVI
Kterakým řádem poručníci mají kšaft konati CXLVI
Dokud kšaft moc má a kdy pomíjí CXLVI
Poručníci mohú se uvázati v zboží poručené bez soudce CXLVI
{První li dání čili poslední kšaft má práva míti 146}meziřádkový přípisek mladší rukou