[69]číslo strany rukopisujakožto i vladyčie zbožie, do komory slušie z práva a z obyčeje našeho královstvie.

Zbožie a dědictvie každého člověka pro zaviněnie, kterýž by sťat neb oběšen byl, aneb že by jinú, jakúžkoli kázní zšel, by pak i děti zuostavil, z toho svého tak hanebně sešlého života, ačkoli řádně od něho by pošly, z práva královstvie našeho i z uobyčeje potvrzeného do královy komory polovice má spadnúti.

Dědictvie rodičuov obojích, točíž otce a mateře, kteréžto k synóm z jich životuov řádně pošlým z práva obrátiti mieníme a chcme i za právo činíme, netoliko o těch dětech, kteříž doma pod mocí otcovú jsú anebo s svými rodiči bydlé, ale také aby i o těch bylo rozuměno, kteříž z moci jich již jsú vyňati a od nich odděleny. Neb ačkoli osob jejich aneb obydlé dalekost byla by, však proto v příbuznosti krve, kteráž žádnú věcí nemuož býti rozdělena, má býti ani kterak muož rozlúčeti.

Jestliže synové neb dcery odděleni od rodičuov svých jsúc zemřeli, by pak rodiči živi po nich zuostali, jich dědictvie a zbožie ne na rodiče, ale do královy komory z starého práva [70]číslo strany rukopisukrálovstvie a z obyčeje má spadnúti.

Z práva i z obyčeje královstvie našeho dcery vdané neb vdovy na zboží a dědictví rodičuov svých zmrlých nemají děditi, kterážto zbožie a dědictvie, nenie li dětí jiných z těch rodičuov, mají do královy komory bez pochyby spadnúti. Neb ty dcery svrchupsané přestati mají na věně svém, kteréž z toho dědictvie neb jinak od svých rodičuov jměly sú, kteréhožto věna jim neodjímáme ani překážeti v tom pro nic nedopúštíme. Ale dcery nevdané ani od rodičuov svých oddělené, v zbožie a dědictvie děditi jim všelikterak dopúštieme i velíme.

Syn, dielu neb odsazenie od rodičuov svých jmieti žádaje, muož jeho, když patnácte let se mu skoná, žádati; k jehožto prozbě otec neb mátě přinuceni buďte, aby se s ním rozdělili a jemu diel spravedlivý dali z toho zbožie a dědictvie, kteréž jest od rodičuov jich, točíž od děduov a praděduov toho jistého syna, na ně spadlo.

Jakožto vdaným dcerám a vdovám na zbožie a dědictva rodičuov vstupovati bráníme, mnohem viece rozuměno buď, že prázdny mají býti nápadu bratruov i všech dědicuov.