[46]číslo strany rukopisuNebo prvé mieníme těm, ktož sú vzali a trpěli bezprávie a škodu, aby spravedlivým rozvážením navrácenie škod měli, nežli měšce našeho zisk a užitek bychme pósobili. Tehda zacelo poklad náš rozmáhá se, kdy věrným našim a poddaným bez dlenie spravedlností bývá posluhováno. A co zbude z věcí a z zboží toho, teprv do měšce našeho má nápadem spadnúti.

Sváróv i hádanie řeči mnohé, kteréž sme v svatém paláci našem častokrát vídali, opatrností naší snieti žádajíce, za právo usuzujem, aby bratřie sestření i jiní kterúžkoli příbuzností neb přátelstvem spojení neb také i cizí, ve spolce dědictvie majíce a rozděliti se chtiece, aby každý z nich svój diel měl, rozdiel takový slavně učiniti mají kniežata neb páni před Královskú Velebností. Pakli by sobě volili pány, tehda oni přede třmi pány přísežnými, poprávcemi neb zprávcemi té vlasti, při jichž mezech dědictvie to leží aneb větčie strana toho dědictva shledána bude, diel má se státi. Ale jiní urození vladyky přede třmi pány poprávcemi té vlasti, kdež dědictvie to leží, mají diel bráti, jiní pak obecní lidé neb měšťané před rychtářem města neb městečka toho, při němž to jisté leží dědictvie. Ale mimo tyto svrchupsané obyčeje ktož by pravil, by diel vzal, žádná [47]číslo strany rukopisumoc ani dolíčenie nemá býti dopuštěno ani dóvod, by se dědický a pravý diel stal, aniž má býti věřeno, by diel byl; ale ktož by sě k spolku neb na spolek táhl, má súd beze všeho prodlenie jemu osazen býti.

Lidského snábděnie rozšafná opatrnost z skutkuov minulých budúcieho jednánie béře sobě příklad, a tak potom móž budúcím příhodám hodným lékařstvím vstřiec jíti, když chce na ty příhody patřiti pilně, kteréž sú předešly. Dávno zajisté přejasná někdy kněžna, český král manžel jejie když jest umřel a pochován, poostaviv dietky v tom královstvie, kteříž děditi[o]děditi] dietiti měli, vzdala se druhé za někakého pána královstvie téhož, pro kterúžto věc kterak mnohé v tom království přišly sú róznice a škody, královstvie toho trhánie a mrzká búře, zdá sě nám pro hodnú příčinu světějí to zamlčeti než nynějšieho písma dlúhú řečí najevo vynésti.

Ale aby v tak nebezpečné vlnobitie mořské urozeného královstvie našeho lodička nevešla, svatým ustanovením tiemto umyslili sme zjednati: jestliže by kdy potom událo se jasné králové české korunované, to věz, jakož slušie a obyčej jest, posvátným olejem mazané, vdově zuostalé, druhé