[56]číslo strany rukopisudvoru. A ty viny, kteréž se krále dotýčí, páni neb kmetové vedlé obyčeje súditi mají.

Jakož zachováno shledali sme od staradávna, ustanovujem, jestliže by kdy súdce zemský na svědomie dvěma neb viece jim komu v kterékoli při rok z jistého svého vědomie položil aneb k prosbě nětčí prodlenie že by pójčil a odložil, to takovú moc jim samým ten rok má jmieti, jako by truojím obecným provoláním po třikrát trhem zjevně se stalo.

Kterak pomezie má bráněno býti

Tvrz neb ohrada všeliká má spravována býti vždycky pokojnú myslí; neb v tu dobu zle hleděna bývá, když již nepřietelé přítomni jsú, potřebna bývá. Protož budúcích příhod vystřieci se chtiec a poddaných našich věrných bezpečnost a pokoj, kteréž sme jim za našich časuov velikým úsilím z božie pomoci šťastně dobyli a dali, bez úrazu ode všech nepřátel násilných příběhuov chtiec zachovati, výpovědí túto zřiediti umienili sme, jakož z práv starých královstvie našeho českého již shledali sme zachováno: jestliže by kdy přihodilo se, že by nepřietelé královstvie našeho přitáhli na meze, tehdy bez vý[57]číslo strany rukopisuměnky všickni, tak dobře kniežata, páni, šlechtici, vladyky jako i měšťané a z městeček se vším lidem královstvie podlé zřiezenie králova a přikázanie mají brannú rukú k těm mezím mocně se okázati, čtyři neděle na svuoj náklad a ztravu své vlasti musky bráníce. Pakli by přes ty čtyři neděle k obraně královstvie jich potřebie bylo, tehdy v tom času, což by mimo ty čtyři neděle bylo, dopúštie se jim, aby s zbožie a práv královských sobě brali, nic viec, než což by jim a koňóm jich k stravě stačiti mohlo.

K obraně vlasti každý má sám někakú zvláštní láskú prozřieti a osobu svú všelikým vydati nebezpečnostem, aby vlasti své nedopúštěl hubiti cizozemcóm. Protož túto výpovědí přikazujem, když by koli králi českému neb království tomu udalo se válku jmieti, aby žádný zeměnín žádnú příčinú ani pří z země nejezdil, leč s královým vědomím a zvláštní milostí i přikázaním[t]přikázaním] przikazanie. Pakli by kto z země vyjeti směl, obrácením zbožie jeho do komory královy má kárán býti.

Žádnému konečně slušnu býti nedopúštieme, ale ovšem bráníme, čiehož koli pána služebník v čas vojny provolánie aby odpuštěnie od pána svého nežádal pro žádnú věc, dokudž by ta vojna trvala, proti vuoli svého pána.