Blud přetěžký, najsvětějšímu náboženství protivný i škodlivý stavu a pokoji nábožných našich věrných milých, z prostřed stáda lidu našeho křesťanského královstvie našeho českého úplně vypléti mieniece za právo činíme, aby nižádnému v mezech králvostvie neslušalo železem rozpáleným neb vodú studenú čarovati ani jiným kterým pokolením čáruov k tomu podobným uvoditi ani jich požívati pro kterú příčinu, buďto snad porušenie panny neb cizoložstva chtě dojíti, jakožto že se někdy dálo, shledali sme, aneb jiným kterýmkoli vymyšleným obyčejem; pod pokutú, ktož by to činil, takovúto, neb že by radu neb pomoc k tomu dával: aby cti zbaven byl a zbožie jeho do našie komory obráceno bylo.
A kdež by sám mohl popaden býti, nerci toho dopúštieme, ale přikazujem, aby ohněm neb vodú, kterúž by věcí z tú dvú zhřešil, konec mrzký svému životu vzal. Nebo poněvadž božie všemohúcnosti všetečně pokúšeti směl a jeho súdu tajnému se posmievati, bližniemu svému těmi věcmi proti přirození jednaje, zahynúti hoden jest vedlé zaslúženie, aby se neradoval [51]číslo strany rukopisupřirozeného toho života utěšenie.
Našich věrných žaloba častá uši dobroty našie obrážie, že v královstvie našem českém písařuov u desk a písařuov obecních, ješto publikové slovú, počet dlúhý a mnohý jest, ale uměnie přieliš krátké a malé jest a našim poddaným nedomnělé spósobie škody, převrhlostmi, lestmi a zmatky těžkými miesto dávají a činie, potom z toho nechuti jdú, nenávisti, a zbuzují se často ruoznice a škody, skrze kteréžto věci těch našich věrných statkové mrhají se a biedy i nedostatky trpěti musie.
Protož my, jenž poddaných našich stavu pokojného ustavičným myšlením vždycky hledáme a ovšem žalostně na své mysli to majíce, tiemto spasitedlným ustanovením za právo činíme, aby žádný nikdy, ktož praví by byl písařem neb u desk publikem kteréhož koli krále, kniežete aneb jiné kteréžkoli osoby, ješto by jměla svú moc zvláštní, učiněný písař publik aneb u desk, nesměl ani všetečně se pokúšel úřadu neb řemesla písařského neb u desk publikova pro nic vésti v královstvie našem, leč by prvé od nás neb od budúcích králuov přejasných českých, kteří v ty časy budú, listy odevřené s visutú pečetí Velebností
