Chvála kniežeti plodí se, když poddaných jeho dědictvie chovatedlností rozmáhá sě, a chlípností nravuov a obyčejóv neřádných když nebývá dopuštěno, aby bylo rozptýleno. I co je na knižeti slavnějšieho, než poddané aby měl zřiezené v nraviech života a v zboží bohaté a pokojné! Ale nenie dosti poznati ty věci, kteréž by vedeny řádně měly býti, leč by vladařská neb panská moc skutečným napomožením podba toho, aby ty věci skutečně činiti rozkázala.

Protož obyčej nedobře vzácný, ješto j hodnějie slúti neobyčej, k škodě mnohé našich věrných královstvie českého zdávna zachovalý, jakož slyšíme, sníti úplně mieníce, této výpovědi ustanovením za právo činiece přikazujem, aby nižádný člověk v nižádném miestě neb krajině královstvie našeho prvé řečeného, nižádnú výmluvú neb věcí jsa popuzen, nesměl ani všetečně se pokúšel kostkami neb v kostky neb jiným nástrojem kteréhožkoli vymyšlenie hry hráti, neb jakož někteří, ač nepřístupně to nazývají, kratochvíliti tiem obyčejem neb zpósobem, jimiž by věci některé neb zboží neb summy peněz ve hře na zástavu takového dluhu někdy neb přísahú utvrzenú přijíti mohly ve jhru již pověděnú, ač by mezi rukama, jakož obecně bývá ve mnohých světa krajinách, zboží a peněz takových neměli, ale na dědictví [40]číslo strany rukopisuvlastním