[32]číslo strany rukopisunad jinými mají jakožto úřadem, též také poctivostí života a nravuov nad jiné býti, aneb aspoň aby horší než poddaní, jakož úřad káže, nebývali. Protož chcme i přikazujem, aby žádný psanec nynie ani potom, ješto by měl psancem býti, přijímán nebýval v úřad poprávcový ani v jiný úřad, ješto slušel by k súdu. A též rozuměno buď o lichevníciech zjevných a prohlášených.

Ale že by velmi málo platno bylo práva skládati, leč by těm, kterýmž by poručena byla, aby je vedli slušným řádem a věrných smyslem a dospělú zralostí rozumu, prospěšná byla a aby jim cesta tak k jití dána byla a všeliké nepravosti ústrk aby odřezán byl, ustanovením tiemto opatřili sme, aby zjednáno bylo, že úředníci nebo právo všichni k vedení spravedlnosti jsúce usazeni kterýmžkoli duostojenstvím povýšenie neb posluhováním stkvějie se v královstvie našem českém, když vnikati budú v ten úřad, každý v nich před lidem v tom miestě, kdež by měl siedlo pro súd učiniti, prvé napřed provolánie[k]provolánie] prowalanie biřicem učiniec přisežte, svatosvatých čtení rukama dotknúc, že slibují v báznie božie ke cti a k chvále královstvie českého velebnosti, ku pokojnému také a tichému stavu nábožných věrných královstvie řečeného v tom úřadě věrně každému bez přijímanie osob plně spravedlnost činiti a vésti.

Jestliže by který purgkrabie neb hradodrže hradu neb tvrze krále jasného neb kniežete, pána neb královy nápravy aneb kterékoli jiné osoby královstvie českého úmysl takové protivnosti sobě vezma i nechtěch by všetečně pánu toho hradu neb té tvrze sám od sebe neb skrze jiného, an jej vyplatiti chce a zase mieti chce, vrátiti, ale odpieraje neb jinak kterak koli proti jeho panství chtěl ho brániti takový bezectný, všecko jeho zbožie buď zapsáno a zvláštnosti toho pána k hradu obráceno a na konci pomstú smrti buď usmrten. A toho jistého jako zrádci všem honiti a jej jieti dopúštieme i přikazujem a jmúc dáti k najbližšiemu súdu, kdežto svrchupsanú pokutú buď kázán a umrtven.

Obyčeje slavného potvrzujíc, kterýž netoliko z starodávného obyčeje královstvie našeho, ale také i svatého písma právem ozdoben jest, že jest zjednáno, aby úředníci, ješto práva vydávají, seděli v obecném miestě, a tiemto vyrčením za právo chcme, aby věčně bylo držáno: aby najvyšší komorník a najvyšší sudí každé léto čtyřikrát rozdielně, každý totiž podlé úřadu svého, na súdu seděl, jakož na který z nich úřad slušie, a spravedlnosti hledajícím aby ji učinili, a rozvažovánie pravé nesúce v rukú i pamatovali