póhon nebo napomínanie učinila, zvede toho jistce na zbožie a na dědictvie přemoženého, podlé toho převrhúc dluh, jistinu i škody, což jest jich vzal a zdvihl z toho dědictvie v roce; za deset hřiven dluhu požitku zvede a počte jednu hřivnu požitkuov do roka. Ten zvod bude se dieti a má řádem a obyčejem zemským úředníkem, jakož jest obyčej.

Na dědictvie svobodné a neplatné bude zvod úředníkem a póhončím na dědictvie přemoženého, točíž na dědiny orné, doniž by jistci tomu, komuž jest dluh úplně a docela podlé jeho jistiny i škod proto vzatých položenie, dosti se neodestalo, a tolikéž úředníku jménem viny dlužen spravedlivě ostane.

Úředník s póhončím těm, ktož by koli bydleli by na tom dědictvie a seděli, na něž jsú zvod učinili aneb jistci kterému dlužno dáni byli, mají přikázati, aby inhed od té chvíle toho, ktož je zveden, za pravého pána toho dědictvie měli a k němu hleděli. Neučinili li by toho, tehdy ve dvú nedělí ode dne toho zvodu pořád čtúc, se vším zbožím aby se vystěhovali z toho dědictvie, a jestliže by toho ti bydlitelé učiniti nechtěli, tehdy muož ten jistec svrchupsaný, pojma sebú póhončieho toho, kterýž byl při zvodu, aneb i bez něho, jiného póhončieho od úřadu pojma, dvakrát do roka na tom dědictví