inhed ve dvú nedělí ode dne, když je oblúpen, pořád čtúc, na úředníky a na sudie zemské vznes, jimžto příslušie, a před nimi osvědč a ohlaš, že řádně toho lúpežníka o ty věci miení pohnati a proti němu časem svým pravdu svú i právo vésti a konati.
Oblúpený, když oznámí a osvědčí před úředníkem, ješto slove sudí, má od toho, jenž menšie komorníky rozdává a póhončie, póhončieho požádati a vzieti, aby pohnal. Ten, když s ním stane, toho, jehož pohnati chce a miení, s žalobú celú neb s znamením té žaloby a ve čtyřech nedělích neb najdál v šesti ve dsky zemské vložiti kaž a zapsat, potom vedlé obyčeje požeň odpuorce a protivníka svého.
Každý póhončí v krajině jemu poručené sám póhon sebú činiti má. Pakli by ten, kterýž pohnán býti má, byl z kraje jiného, tehdy pojma sebú póhončího té krajiny, ktežto ten, ješto pohnán býti má, bydlí, oba spolu póhon učiňta ke dni a hodině uložené neb zapsané.
Póhončie póhony činiti mají osobně, jestliže pohoniece osobně naleznú toho, aby ten, ktož pohnán má býti, k roku zapsanému stál před úředníky. Takémuto N. jemu jeho spravedlnosti odpověděti že má, jinak ten póhončí jeď do domu obydlé těch, ktož pohnáni býti mají, před čeledí, před súsedy. Pakli by snad čeledi nebylo a potřebie bylo, učiňte póhon na trhu zjevně, lid svolajíc města toho, kteréž přísedí tomu, ktož pohnán má býti, v němž on neb služebníci jeho obyčejně na trhu bývají, a jestliže hodno zdáti se bude, rychtáři a dvěma přísežnýma toho města póhon ten oznámie pro příhodu a puotku budúcie.
Když přijde rok a čas póhonu, póhončie neb ti, kteříž póhon učinili, úředníkóm a rozlíčenie řádné učinie, holí v rukú vedlé obyčeje držiece, kteréžto holi úřad póhončí jim poručený znamenávají a ukazují.
Jistec když na roku stane, jakož učiniti má, náměstku komorníkovu a před tiem, ktož miesto súdce sede, a před písařem a před jinými úředníky menšími a žalobu svú sám neb skrze jiného že propovie, ten, ktož jest pohnán, bude li přitom, požádá potazu, pakli nebude chtieti potazu, odpovie sám neb po jiném k těm žalobám, což mu se koli hodné zdáti bude odpověděti. Nebude li pak tiem moci zniknúti a zbýti, tehdy muož tázati na jistci, které léto, který den a v kterém miestě praví, že by mu se ta škoda stala od něho, a muož držeti i tisknúti jistce, aby mu o tom jistém a konečném roku, kdy mu se to stalo,