našeho, již řečeno svrchupsaného našeho ustanovenie z pravého práva slovem od slova v obci aby nezaracoval, práv poručenstvie královského hlasem velikým čteno a řečí českú vykládáno bylo od písaře zemského, kterýž bude v tu dobu aneb komuž on hodnému poručí a k tomu vyvolí, pod pokutú písařovi takovú, jestliže by svrchupsaných věcí nedbal neb zmeškalý shledán byl, aby zbaven byl úřadu pisu zemského, a pod ztracením duostojenstvie i všeliké cti.
Žádali sme, aby všie zlobivosti příčina odjata, aby všie nenávisti i nechutenstvie podnět z kořen vyřezán byl, aby poddaným našim, kteréž chcme na životiech i na statciech bezpečny mieti, i neudálo sě jim býti živu odpornými úmysly v nepokoji. Tiemto právem za právo vypoviedáme, aby ižádnému, kteréhož koli buď duostojenstvie povýšenie nebo stavu, buď urozený neb obecný, neslušelo žádným obyčejem nynie ani potom žádati neb prositi Královské Velebnosti zápisu neb milosti dánie obecného neb zvláštnieho na kteréžkoli zbožie neb práva do našie komory neb do měšce kterýmkoli obyčejem ješto spadnúti mají, a v ten čas té prosby, že by ještě nespadla, buďto pro příbuzenstvie, pro zápis neb pro kterúkoli jinú příčinu, aby jemu od Královy Velebnosti to bylo dáno neb jinak pójčeno.
Nepoctivé a přieliš lakomé jest prositi za ty věci, kteréž ještě nejsú, a často marně mysliti, aby cizích věcí pánem byl, kteréžto věci tajným božím súdem, kterýž slušie na jiného, mohú rychle opanovány býti. Pakli by kto takovým lakomstvím pohanben jsa zjevil sě, úplně buď zbaven těch věcí, za něž prosil, aniž moci bude buďto prosbú, dáním nebo kterú jinú příčinú obsielati nebo upomínati krále z těch věcí svrchupsaných, kteréžto všecky věci o úřadech duchovních, ješto sú ještě na Královskú Velebnost nespadly, ačkoli k Jeho Velebnosti právo podacie příslušie, rozuměti i z toho viniti též právo velíme i přikazujem.
Pravda svědčie, všeliké královstvie v sobě rozdělené, žádný nepochybuj, zpustne. Ano rozum přirozený nás učí, že moc každá silnějšie jest svorná než rozptýlená. Neb co by platno takovú péčí, nespáním, nesnázemi a takovú prací královstvie naše české již dobře poražené naším sbožím opraviti a ke cti královské výsosti a ku pokojnému stavu poddaných přivésti, jestliže by nepřátelskú převrhlostí a nebo těch, ješto škoditi chtie, falešnú prosbú po chvíli roztrháno a lehce zkaženo bylo?
