svým pod naším a pod budúcích našich českých králóv jhem a ústavným panováním v jednotě zemí královstvie svrchuřečeného věčně zuostaňte a v přikázaních našich i budúcích našich častokrát jmenovaných, jakožto od dávných časuov najvěrnější jich předkové činili sú, nábožně a skutečně poslúchajte a pilnost přičiňte.

Za právo nadhlas přikazujíce, aby králové, kteříž v ty časy budú, přisáhli tak dobře na počátku uvazovánie v to královstvie, jakžto i potom. A opět potom buď obnovena při korunování jich přísaha, jakož napřed v ustanovenie, aby zaracována královská práva nebyla, psáno stojí, že nikdy na věky svobody neb výměnky neb oddělenie ani kteréhož koli odlúčenie od královstvie již jmenovaného práv a mezí svých žádnému nepójčí ani dadie tajně neb zjevně, nadhlas neb pokútně žádným obyčejem ani příčinú, buďto k osobě nebo panství kterému, ni tomu, ktož prosí neb o to rozmlúvá upřiemně neb neupřiemně, nedadie slyšenie ani povolenie, pod pokutú křivé přísahy královského duostojenstvie, kteréžto duostojenstvie samého boha má mstitele, od jehožto súdu žádnému neslušie sě odchýliti.

Pak proti takovému, ješto za svobodu aneb za to, aby z jiných vyňat byl, prosí, mimo tu pokutu zlé pověsti, ješto jí znamenán bude, v pokutu všelikakého proviněnie úrazu Královské Velebnosti ihned