nět[68v]číslo strany rukopisuco činie, mají příčiny skutečné. Ale když nedostatek trpí a z toho zle činí, což jiného činie, jediné marné věci, a mají příčiny nedostatečné. Také to viem, v kom bývá vuole zlá, že proto jest, že ji chce; a když by jie nechtěl, nebyla by. A protož nedostatkóv, totiž hřiechóv nepotřebných, hodná pomsta následuje, neb proti řádu přirozenému od něho, jenž jest svrchované dobré, odvracuje[e]odvracuje] odwratie[5]srovnej rkp. NK XVII F 26 na f. 4r: odvracuje se a přivinuje sě k tomu, jenž menší jest. Neb zajisté nenieť poškvrna zlata lakomstvie, ale člověka neprávě milujícieho zlato, neb opustil jest spravedlnost, jenž nepřirovnale měla býti předložena nad zlato. Ani smilstvie poškvrna jest pěkných a libých osob a těl, ale poškvrna jest duší neprávě milujících tělesné žádosti, kterážto zmeškala se jest, nerozpomínajíci se na duchovnie pěknějšie věci a libějšie, jenž nikdy nepominú, k nimžto máme se připravovati. Ani povýšenie neb zvelebenie poškvrna jest chvály lidské, ale duše neprávě žádající chválena býti od lidí, neb zavrhla jest radu duše ta svědomie svého. Ani pýcha poškvrna jest dávajícieho moc aneb moci jeho, ale duše neprávě milující moc potupujíc mocnějšieho[f]mocnějšieho] mocz nizſſieho[6]srovnej rkp. NK XVII F 26 na f. 4v: mocnějšieho, všech spravedlivých. I také skrze to neprávě milují[g]milují] mlu/wi[7]srovnej rkp. NK XVII F 26 na f. 4v: I také skrze to ktož neprávě miluje všeliké dobré přirozené; jestliže se k tomu přikloní a přichýlí, i v dobrém, budeť zlý a biedný, neb skrze tu milost bude zbaven lepšieho dobrého, Boha věčného. Neb která odplata bude tobě? Protož varuj se neřádných milostí v přirozených věcech, aby věčných mohl dosáhnúti, a pro malé minulé i časné milosti tohoto světa neroď sobě ztratiti milostí Boha věčného. Neb která odplata tobě bude, by vešken svět získal, a duši své uškodil? Neb bohatstvie zhynúti móže, ale duše nepomine na věky, poněvadž v Buoh věří. A nepominule k obrazu a ku podobenství svému všelikú duši stvořiti ráčil jest. Ale počátek duše svój má, poněvadž svědomo jest čtúcím písma zákona božieho, že Pán Buoh den pátý stvořil člověka z hlíny zemské a potom vdechl veň vdechnutie, dýchanie života, totižto vdechnutie, jenž v duši jest, aby neminulo na věky.

Ale před vlitím duše v tělo prvnieho člověka ne[69r]číslo strany rukopisubieše