[114v]číslo strany rukopisuctnost, a chce tomu, aby každý svým přirozením přátelóm a známým krajenóm plnú okázal počestnost. A k zachování té ctnosti přirození naše nás táhne, neb ktož sobě neodpustí, mně neb tobě kterak odpustí?“
A vstav Lunarius ďábel, vece: „Poněvadž každému kázáno jest mluviti, co by se komu poctivého zdálo činiti a držeti pánu našemu, i toto chci pověděti, velmi krátkú a snadnú věc: zachová liť milost pán náš, ať zachová i přátelstvie. Jenžto záleží na vuoli, když kto komu vuoli přiloží, aby naň laskav byl. A toť jest té ctnosti úřad a kto chce tu ctnost zachovati, měj obyčej ten, s kýmž kto dobře jest, aby jeho tajně nepomlúval.“
Potom vsta Belfegor, hrozné osoby muž, prostý, upřiemý, ale tupého rozumu, i vece: „Zdá mi sě tak, že slušné jest pánu našemu, aby ovšem miloval svornost, neb ovšem hodná ctnost jest. Neb ona moc má, že spojuje a sjednává krajany a spoluměšťany i přebyvatele, v jednostajném řádu je zachovávajíc a v jednostajném obývaní. A zachová liť přátelstvo, hodnéť jest, ať zachová ovšem svornost a ji miluje.“
Pak vsta Turenterus, osoby dosti milostivé, i vece: „Poněvadž vuole pána mého jest, aby každý úmysl svój jemu oznámil, a co by jemu slušalo činiti, to aby pověděl. Já sem ovšem člověk mladý a v protivných věcech až dosavad nikdy sem nebýval, ale proto hotov sem naplniti vuoli pána mého. I zdá mi sě, že dosti hodné a slušné jest, aby takový pán zachoval milosrdenstvie, nebo také ctnost jest, skrze kterúžto úmysl člověčí hýbá sě pro úzkosti bližnieho, když od koho trápen jest, a škod cizích želé jako svých vlastních. Ta ctnost příslušie[ec]příslušie] przieſluſſie k svornosti, ale ovšem s opatrností a s rozumem má zachována býti.“
Tehdy když se dosta na Loquencia, nechtieše mluviti, protože bieše se s Lunáriem potekl, ale však počestnú řečí přinucen jest a pro žádost Lucipera povstav i poče mluviti a řka: „Ačkoli má řeč jest mnohým nemilá, proto já k vuoli pána mého mluviti budu, což na mysli mé jest. Ale neslušie o jiném, než o témž, o čemž od jiných řeč počata jest, k tomu