na[113r]číslo strany rukopisuše, račtež bez dlenie i odtahovánie všelikého k miestu před se vésti a konati. Nebo zajisté ten obyčej a běh, jakož náš pán pověděl, líbíť se nám a jestiť ovšem řádný a poctivý, aniž nákladuov a prací tak potřebuje, jako kdyby tiem obyčejem bylo jednáno, jakož pán Lunarius pověděl jest, aniž nám by byla práva naše pro taký výboj potvrzena. Snad kdybychom v ráj vnikli, sebrali by se na nás, že bychom ušli s Adamem, neb nic. A snad bychom sě tak spletli, žeť by nám ještě bylo huoře, než jest. Neb vieš to, pane Lunarie, žeť Buoh jest silen nám, a po této búřce, kterúž sme nedávno s Michalem a s anjely jeho měli, ještěť vždy pohromadě jsú. Protož nenieť podobné tiem během a obyčejem jednati a vésti při naši, ale obyčejem a radú, kterúž teď pán náš vydal jest. I jmějtež ihned osoby, kteréž by měly s právy našimi k branám nebeským jíti a které by měly k Adamovi do ráje vyslány býti. A menujte hajtmana, který by měl z našich čertuov[du]čertuov] cżertuow wy vydávati [k]text doplněný editorem[94]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 80r: k každému člověku jednoho, a přikažte, ať v tom toho všichni poslušni sú. A to račte konati všech řečí nechajíce, neb to jest najpodobnějie.“

I přestachu všichni na tom a líbieše sě všem řeč jeho, jediné Lunarius odpieráše a chtě vždy mocí do ráje vpadnúti. Ale krotiechu jeho jiní, praviece, že to nenie podobné ani slušné, aniž jim k tomu svolí. Než poče opět mluviti a řka: „Jižť jest vás navedl teď Loquencius svú řečí, abyšte tak konali vedlé řeči jeho, a takéť sem já již k tomu přivolil. Ale vždyť proto pravím, že múdří ten obyčej mají, aby neradi v puotkách byli, sami k tomu nepřičiňujíce sě, jakž se jim zdálo by, neb proto přieliš múdří neradi smělí bývají, na všecko sě rozmýšlejíce. I ano dobře mluví teď Loquencius, že lépe sě jemu řeč líbí pána našeho[dv]našeho] naſſieho než má, neb nechce se jemu od hluku puotky rozličné. A nesnadnost v tom přikládaje a široce i múdře to vymlúvaje[dw]vymlúvaje] wÿm/mluwage, ale nadarmoť jemu řiekají Loquencius, neb rád mnoho mluví, ale nečiní. I nemámť jemu za zlé, žeť k tomu mluví, co mu na mysli jest. Radějí by rokoval často, než by udatností a mo[113v]číslo strany rukopisucí