nenie, by nechtěl býti tiem, čímž jest, poněvadž žádného nenie toho, by spasen nežádal býti. Zajisté že mocí některakú přirozenú vešlo jest těm býti živu, že by nechtěli zemřieti, psotni a biedni jsúce, než aby psoty a biedy byli zbaveni. A tu sami znají do sebe, a tak ne sami pro se žádají mřieti, ale pro svú biedu a psotu. A že oni všichni ďáblé mají svój byt smiešený [s]text doplněný editorem smrtí a s psotú a s biedú a své známé mají s bludem a milovánie své mají s úrazem a teskností. A prvé vše jim jinačejie bylo jest, neb byt svój měli sú bez smrti, poznánie své bez bludu, milování bez úrazu, a tak budú mieti všichni vyvolení boží. A pak dále šesté toto a najposlednějšie, abyšte znamenali, zdali by která výmluva byla od nich, že by snad pravili, že by ne všichni tiem rozhněvali Pána Boha našeho, byli vinni. Psáno jest v knihách života: Všichni jsú se odchýlili, spolu neužitečni učiněni sú. Nenieť, kto by dobré činil, nenieť až do jednoho. A zdaliť toho nebudú věděti všichni, ktož nepravost činie, kteříž pohltávají lid mój jako pokrm chleba, neb Boha Pána nazvali sú? A, tuť sú sě báli, kdež nebieše bázeň, poněvadž všichni neužiteční učiněni sú. Nehodieť se zde v této radosti štěpiti, nebť jsú usvadli od dobrého. A všeliké dřevo, jenž ovoce nenese, budeť vykořeněno. A poněvadž každý štěp, všeliká jenž by ovoce nenesl, vyřezán bude, pak neslušnějšie nerovně suché znova sázeti i nepodobnějšie. Dále pak takto svědoma věc jest všem, v jaké zvóli a v kteraké cti jest byl Luciper knieže nad jiné všecky anjely. A die se o něm v knihách života, že Buoh a Pán nazývá ho vévodú a řekl jemu: Vévoda a knieže mój známý, kterýž spolu sladšie se mnú krmě jedl jest, ten mi se jest zprotivil. I těžšieť jest ta věc a nerovně protivnějšie, kteráž se stane od známých, a zvláště těch, kteříž, od koho dobré své majíce, zlým se chtie odpláceti. Ó veliká zlost, ó hrozná neupřiemnost každému živému, s lehkostí svú, s milostí zapomenúti sě nad dobrodějcem svým! A že tato všecka pře známa jest všěm a již řeči