stvoření, svému Adamovi, jenž slóve člověk, umienil jest Jeho Milost všecky věci, kteréž stvořil jest, pod nohy jeho poddati a slávú a ctí jeho korunovati a ponížiti málo méně od anjela, znamenieť jest tu lásky. Nebť sem vám dosti rozumně o všech věcech napověděl, kteréž sě běhu vašeho dotýčí, jakož mi jest rozkázal Pán a stvořitel mój, jehož jméno buď požehnáno na věky věkóv a vešken lid dvoru nebeského ráčí, tak se staň.“

A když ty řeči všecky Rafael dokona, jakž mu byl Hospodin rozkázal, tehdy odstúpi zase na miesto své. I počechu v nebi ryčeti a hlučeti, a rozmlúvajíc o tom poselství ďábelském a o výmluvnosti Rafaelově, kterak počestnú a řádnú odpověd dal jest těmto ďáblóm. Tehdy ďábli biechu velmi truchli, že odpovědi božské skrze Rafaele jim dané, neb jich velmi pravdú dotýkáše, […]text doplněný editorem[59]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 46r: jako ten, jenž by znal srdce lidská a jim rozuměl, i počechu spolu rozmlúvati a stýskajíce sobě, jakú a kterakú odpověd tak poctivé řeči božské a pravé měli by dáti. I vece Solfernus ďáblóm jiným: „Věru jáť již ustal sem odpovědi dávati a jižť mój rozum k tomu krátek jest, neb již z písma a práv nebeských právě nám dovodie a ke ctiť nám přihybuje, a jáť také, jakož i prvé pověděl sem, učený nejsem. Protož ty, Tartaree, jenž v práviech jsi svědom, odpierajž, což umieš, ale však vždy na to pomni, aby k tomu miestu vedl, jakož sem já mluvil, nač nám přijíti.“ Tehdy Tartareus poče se jako muž učený a vážný mezi ďábly zdráhati, pravě, že mnoho umělejších mezi nimi jest, aby z nich jiného volili, že on se k tomu nehodí. Ale však proto všichni na tom zuostachu a prosiece jeho, aby výmluvčí byl a k miestu napověděnému a k konci počatému aby vedl, jenž jest řekl jim to učiniti.

Tehdy kázali sú se všem ztajiti v nebi. A když sedie na miestě svém, neb rozomiechu, že Tartareus k řeči se připravuje, odstupuje od roty své ďábelské, i smekl kukličku z své hlavy a pokornú a tichú tváří jako oči vzhuoru