běhu, že mimo všecka jiná stvořenie božská stištěni jsme bezprávně, tak že sme od našeho vlastnieho sehnáni a strčeni. A vieme, že psáno jest v knihách života, z nichž mnoho Michal vypravoval jest: Slovem božím světlo stvořeno jest a že mezi tiem světlem a tmú Buoh rozdělenie učinil jest a též světlo nazval jest dnem a noc tmu. Ale kteraké by to bylo světlo a kterým během u večer proměněno a kteraký jest tu večer a jitro bylo, to jest daleké od rozumu našeho. Ani tak, jakž jest od nás rozuměno, móže býti, ale však o tom beze všeho pochybenie věříme. Ale bychom tomu věřili neb to drželi, že bychom na počátku rozděleni byli skrytým soudem božím, a pro hodnú příčinu vuole našie hodně byli sehnáni: nižádným obyčejem to v srdce naše nemóže, aniž k věření jest podobné, než že z návodu některých a zvlášť Michalova bez viny od svého sme sehnáni. A jakož slýcháme a tomu věříme, že Buoh milostivý jest, a poněvadž mohl jest nás stvořiti a mohl nám rozdávati dary své podlé své vuole, každému, komuž co a pokud ráčil jest, též i ještě móž učiniti, bude li ráčiti. A my toho žádáme a prosíme, aby nám postúpil našeho vlastnieho a netiskl nás mimo všecka jiná stvořenie. Nebo pravil li by, že by toho nemohl učiniti Buoh: muožete tomu rozuměti, páni, sami, že to pravda nenie, poněvadž jest všecky věci stvořil z ničehož, aby stvoření svému věcí stvořenú vládnúti nemohl dopustiti. Neb o nás psáno jest v knihách života takto: Všichni vy synové světla jste a synové boží. Nejsmeť my synové boží ani temnosti, neb jakož Michal nynie pravil jest v této při božské, že jsme všichni jednostajně stvořeni v jeden čas, v jednu chvíli, jeden den. Pročež tehdy nepožíváme vedlé řádu našeho a duostojnosti a cti nám od stvořitele dané. Poněvadž nežádáme nic cizieho, nic většieho, nic duostojnějšieho, nic dražšieho, nežádáme horlivosti cherubínovy ani mocnosti serafínovy ani duostojnosti Michalovy archanjelovy, ale prostě svého vlastnieho, i proč nám takú ukrutností zbraňuje se milosrdenstvie božie, i proč nám takovú mocí