A kto sobě zlý, komu dobrý? Neb což vídáme, to súditi móžem. I móžeme tu súditi bez pohoršenie, ano strom po ovoci poznává se. A že ovoce rozličná jsú a chut rozličnú mají, některá sprvu trpká a potom chutná a některá sprvu sladká a potom přesedavá a trpká, též jsú řeči těchto ďáblóv sprvu velmi pěkné, múdré a lahodné a poctivé zdají se, ale potom trpkost a kyselost plodie, neb lahodně mluvie, ale úmysl jedovatý mají, jinak mluvie a jinak myslé. Neb byť soudem obdržali sobě navrácenie své do nebes, viec by jemu bylo prospěšno ke zlému než k dobrému, neb oni viec by úfali v svú pýchu a chytrost a viec by byli oslepeni hrdostí a svú zlú vólí než prvé a viec by Hospodina haněli jsúc povýšeni, než nynie v tomto zatvrzení. A tak tepruv by hyzdili všeliká stvořenie božie, sami se velebiti nad všecka žádajíce. A jich pán, knieže Luciper, což dřieve žádal se vrovnati Najvyššiemu, snad by pak se chtěl posaditi nad Najvyšším. Jenž ohyzdné o to mysliti jest a nadto nepodobnějšie toho dopustiti, neb to, páni súdce, viete, že nás napomíná božská múdrost, abychom nižádné věci nemúdře nehyzdili, a nadto jiným, což móžem, zbraňovali v království Pána našeho. Ale máme užitek větčí pilně znamenati a ztazovati, i slušie nám to vážiti pilně velmi, co by z toho jich navrácenie mohlo dobrého vyjíti a zlého, že byli by tak prostě navráceni. Nic by z toho jiného nevyšlo, než sváda, rozbroj a nejednota, pohaněnie, zúfalstvie a všeliká zlost, neb viece chtějí uměti a rozuměti, než mohú, a to nenie skutek k jednotě a k svornosti. Neb když rozum náš v čem stačiti nemóže, máme tomu tak věřiti tajně. Neb on tak jest veliký řemeslník u velikých věcech, tak nenie menší i [v]text doplněný editorem malých věcech, neb když jest stvořil velikú věc, nebe a zemi, tak tu chvíli byl jest tak mocný a slavný, jako od věkóv, a když najhubenější žížalku zpósobil jest, nebyl větčí ani menší v svém blahoslavenství, než vždycky jednostajné múdrosti. Nic mu sě neumenšuje věku ani duostojnosti, aniž se bude mocí umenšovati, neb vždy svatým mocným a nevýmluvně ctným zuostane na věky. A protože oni, ďáblé, protivie se vuoli jeho, protoť čest a chvála ani která dóstojnost nemóž Jeho Svatosti umenšena býti. Neb nižádný