jsme ve vší spravedlnosti shledáni a zlostí nejsme poškvrněni žádnú. Ale tak u příkladě položiece buď to, že bychom my zlí ti byli, jakož nás Rafael nazval jest, jenž ovšem nejsme. Však zajisté neměl by tak handlivě a zpurně takých řečí vylévati, neb těmi řečmi ne smlúva, ale roztrženie ovšem státi by se mohlo veliké, jenž my ne k ruoznici, ale ku pokoji a k svornosti počeli jsme jednati. Protož, nepřemožený Pane a velebný králi, abych tesknosti neučinil v dlúhém mluvení, ačkoli nám sě pohaněnie stalo, a bez viny, však ponechajíc toho, chci k témuž konci a k sjednání mluviti, jakož i Rafael od Tvé Svatosti pravil jest. Neb poněvadž jsme od moci ďábelské vydáni s plnú mocí, máme a chceme k tomu rádi mluviti a jednati, aby mezi pány našimi ďábly a Tvú Svatostí pokoj a mír a jednota byla konečná utvrzena a zpósobena byla. A což na nás jest, má to Svatost Tvá shledati, že se v tom okážem se vší pilností a snažností, práce nelitujíce ani nákladóv. Jedno rač na to pomnieti, aby sě neráčil dáti navoditi komu jináče živému, než jako pán Solfernus pravil jest, neb v pravé pravdě jinakť nenie. I rač Svatost Tvá radě své [na]text doplněný editorem[66]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 49r: na miesto súkromě zvláště kázati odstúpiti, ať vedlé pří našich líčenie mezi Svatostí Tvú a pány našimi, pravdu seznajíce, konec a miesto i sjednánie i utvrzenie a upevněnie mezi pány našimi a Tvú Svatostí [učinie]text doplněný editorem[67]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 49r: učiníme. Neb rač to v celosti věděti, žeť již páni naši na radě tvé o všecky věci přestati chtějí. Ačkolivěk takové poddánie mezi stranami odpornými jest přielišné, ale aby v upřémnosti a u vieře a stálosti nynie i vždy poznáni byli vedlé své spravedlnosti, majíť to učiniti. Ovšem pak, králi a Pane velebný, toto vymieniece, žeť při tom Michala archanjela nikoli mieti nechcem, neb páni naši o některé s ním zasě činiti mají záště. A také se to mnohokrát shledávalo, že se Michal k upřiemnosti nerad přimlúvá, ale spieše k ruoznici a k válce. I věřímeť Svatosti Tvé, že nedopustíš jemu při tom býti. Ale ty, Bože náš, chutný a spravedlivý i trṕelivý, jenž milostivě zpósobuješ všecky věci. Neb ač hřešíme, tvoji sme, znajíc Velebnost Tvú, pakli nehřešíme, vieme, že jsme v tobě zečtěni. Neb tě znáti svrchovánie jest, spravedlnost a ctnost tvá kázeň jest nesmrtedlnosti. Protož my, znajíce Svatost Tvú, z zvláštnieho