vzhuoru nesměje pozdvihnúti, ukřívaje hlavy své, počel jest mluviti tiemto slovem a řka: „Svatý Pane nad svatými a dobroto nevýmluvná, dobré všeliké a štědrosti nesmierná, králi věčné slávy, Bože všemohúcí a nesmierný, prosímť já hubený a sprostný i všelikú hlúpostí obdařený, abych nebyl zahanben před plností Svatosti Tvé pro sprostnost mú, abych nebyl tresktán od múdrosti z úst tvých, kteráž s tebú před věky přebývá, pro mú hlúpost a nedospělost uměnie mého, neb uměnie všelikého mistrovstvie přebývá u Najvyššieho. Protož odpusť slovy sprostnými pověděti krátce, na čem spolu zuostali.“ A vystúpiv Michal archanjel vece: „Buoh a Pán, stvořitel všemohúcí, odpúštieť mluviti o to, cožť jest jeho poselství, kteréhož se dotýče, s kterýmiž ste od pánóv vašich vysláni, neb by to z moci bylo brániti mluviti o tu věc, kteráž k konci má jíti, a ku pohanění bylo by pře a Pána našeho, i pročež by nemluvil, což jest počestného vedlé pře našie.“ I vece Tartareus: „Pane svatý, před tebú, že s’ nám těžek v múdrosti své, a [z]text doplněný editorem[60]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 47r: z řeči Rafaele, kancléře vašeho, znamenal sem mnoho věcí, jenž by kdy ovšem měly váženy býti. Jsú viece ku pohoršení veleslavenstvie vašemu, nežli k vyzdvižení cti a duostojenstvie mocnosti tvé. A ač nepotřebie by bylo nám o nich mluviti, však proto toto opáčím před Svatostí. Najprvé mezi mnohými řečmi Rafael, dávaje odpověd proti Solfernovi řeči, mluvil jest k zahanbení našemu, že dlúhými slovy vymlúval jest Solfernus, a pravě, zdali sme se nadáli, že pro tu ozdobenú a poctivú řeč jeho bude zapomenuto nám na každý kus odpověd dáti. I aby tomu [rozuměl]text doplněný editorem[62]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 47r: Já bych tomu rozuměl, Rafaeli Rafael, mněli sme před takým Pánem, jakožto před tebú, Bože věčný, že by slušné, hodné a spravedlivé a spasitedlné bylo mluviti s velikú poctivostí a všeliké výmluvnosti že by hoden byl a jakýmžkoli obyčejem a v čemžkoli mohlo by se státi duostojenství tvému řádná poctivost, kterážkolivěk buďto v mluvení, buďto v poklonění i v jiném ve všem skrze nás. Nadáli sme se toho čest mieti, ale ne pohaněnie, neb