rovného podávají. Aniž já chci tak horlivě mluviti jako Rafael, a přesto nedivím se tomu, neb má Velebnost Tvú na svú stranu a snad také tak jemu rozkázáno jest. Pak dále, pane Rafaeli, pravil s’, předkládaje divný obyčej, jenž by jím najspieše mohlo se sjednánie státi a smířenie mezi božie svatostí a pány našimi: neb aby páni naši z milosti od božské dobroty toho hleděli, aneb co by je súdem postihlo, na tom přestali. Pane Rafaeli, a zdali to nenie z milosti a pěkně, že páni moji prosie a žádají za své navrácenie, i zdali koho chtie bíti i zdali chtie proto Boha od něho vyhnati, zdali koho o to hanějí, zdali toho kterým neřádem hledie? Važ to sám, suď to sám. Neb nechť teď Jeho Milost sám povie, co jsú komu proto neřádného učinili, než pokorně prosie za to, aby se jim křivda a násilé nestalo, a to aby bylo ohledáno Jeho Milosti služebníky. Ó Rafaeli, uměl bych já také k tomu, když bych chtěl, mluviti, aby sebe právě hleděli, ale nechci, než z dobroty a pěkně, a rád bych, aby to zjednáno bylo mezi Svatostí Jeho a pány našimi. I přimlúvajte se k rovnosti a k jednotě, však ste prvé spolu dobře byli a mohli byšte ještě býti. Také, Rafaeli, pravil s’, že ačkolivěk Jeho Svatost neměl by oč se s pány našimi i s námi tudiež súditi, však proto, že chce s nimi přestati na těch, které sem já jmenoval, taktoť já teď pravím, jestližeť sě Jeho Svatosti zdá, že by se neměl oč s námi súditi, proč jsme tehdy řeč počeli, a protož chcemeť přestati na těch, kteříž jmenováni jsú. Divnáť jest věc, že pravíš, že nemám oč se súditi. Jednak že se chcete dáti o to, což se nám od Svatosti Jeho stalo, s námi ohledati. Jednomuť jest býti z toho: neb ať to jde tak, jakž jsme pomluvili, neb ať jest v ničemž nic. Jáť teď pravím od svých pánóv, že jsme hotovi a chceme rádi rovné přijieti od Svatosti Jeho, jediné móže liť nás potkati.“ A ohled se, jako by se poobrátil k uobličeji božiemu ďábel, i vece: „Hlasem mým já k Hospodinu budu volati a pomyslíť na mě. I zdali, věčný králi a Hospodine, zahnal si nás a tvój hněv rozlítil se jest na nás, abychom snad nižádným obyčejem k Svatosti Tvé nebyli navráceni? A protož chciť já sám to slyšeti, co bude ke mně mluviti Pán Buoh. A poněvadž rovnost miluje tvář jeho, takéť o pokoji se mnú rozmluvaje, neodvrátíť milosti své, protož, velebný králi a najspravedlivější