svatý a slavný Bože náš, neb všecky věci v múdrosti jsi zpósobil a zjednal, hodné a spravedlivé i spasitedlné jest činiti vedlé vóle tvé všecky věci, kteréž jsú libé Svatosti Tvé.“ Tehdy zavolav Hospodin Rafaele kancléře i rozkáza jemu, aby list do pekla napsal o Adama. Kterýžto šel hned do kancelářě, a učiniv notuli, přišel zase k Hospodinu a přečetl ji před ním a radú jeho. Jenž ovšem slíbila sě jest všem. I rozkáza ingrosátorovi, aby čistým písmem, nelituje pargaménu, s pilností a bez meškánie ten list napsal, kterýžto zněl těmito slovy:

Počátek i skonánie, alfa i omega, velebný a slavný a chvalný, věčný svatý král nad králi a Pán nad pány, okršlku i pod okršlkem nebeským, všech věcí skrytých a tajných dokonalý poznavatel, Buoh věčný a všemohúcí, tobě, Lucipeře, knieže ďábelské, Astarote hajtmane, Solferne, Lunarie, Tartaree i jiným všem čertóm, ďáblóm i pekelníkóm známo činíme tiemto listem, na vědomie dávajíce, že hlas a volánie i modlitby nepřestálé Adama, sluhy našeho věrného, skrze nebesa přišly jsú v uši naše, pro kterýžto božským milosrdenstvím hnuti jsúce, z našie zvláštnie lásky převeliké, kterúž od věčnosti ku pokolení lidskému umienili sme mieti, slitovánie naše v jeho úzkostech umienili sme ukázati, neb ustavičnost v rozličných příhodách a puotkách těžkých shledali sme a spatřili, že sě jest zachoval ovšem v dobrém a poctivém vedlé vuole našie. Doufáme však, milosrdenstvie našeho božského maje ovšem, umienili sme úplně nad ním i nad pokolením jeho věčným okázati dobrotivě. Protož mocí naší božskú z své mocné všemohúcnosti přikazujem, ovšem tak chtiec mieti, vám všem čertóm, ďáblóm i všem pekelníkóm, abyšte Adama, sluhy našeho věrného, ovšem mimo jeho proviněnie a zaslúženie netrápili a neúžili ani kterého násilé činili ani jiným utiskovati, trápiti, sužovati, neb které nátisky činiti jemu mimo řád a právo dopustili. A to abyšte učinili, a jinak nic, a chcete li našeho těžkého rozhněvánie a prchánie sě uvarovati. Pakli by kteří byli takoví, že by kterú smělostí neb všetečností neb čím návodem jsúce pohnuti, naše toto přikázanie směli přestúpiti a zrušiti, takový aby byl všie obce pekelné prázden a práva žádného mezi čerty, ďábly a pekelníky neměl viece, než cožť by súženie našeho potkalo by, to aby trpěl. Také toto ovšem vědúce, že nežádáme proto, aby svobodna a prázdna téhož Adama z moci vašie propustili, než abyšte jeho tam v svých pekelných temnostech