Aniž vy mi škoditi a překážeti viece móžete, než pokud vám dopuštěno jest od Pána mého, jehož sě moci i vy bojíte a jemuž sě každé koleno klanie nebeské, zemské i pekelnie, jenž buď pochválen na věky věkuov, amen.“
Ale dokonav tu řeč Adam a jakoby stonal v nemoci těžké, také tak truchléše, jsa v temnostech pekelných. Tehdy oboři sě naň Solfernus těmito slovy a řka: „Ó nemúdrý a bláznivý Adame, měl sem tě dřiev za velmi múdrého, ale z tvých řečí těchto velikú bláznivost a nemúdrost na tobě shledávám. Milý, kam s’ rozum děl, že sě protivíš všemu dobrému a poctivému? Jsa v zamúcení, i nechceš veselé mieti, jsa u vězení, i nechceš zproštěn býti, jsa chudým i nechceš zbohacen býti, jsa ponížen bez viny i nechceš veselé mieti a sám sebe povyšovati? I co z sebe činíš, kam s’ smysl děl? Však jest lépe malý ptáček nežli veliký noh léce. Ó člověče, rozpomeň sě na své poctivé budúcie, dokud sě hoditi móžeš jiným, a nezamietaj rady takého kniežete mocného, jenž vidíš, žeť má moc nad vámi lidmi. A moc Boha vašeho nemóž vás z rukú vynieti. A ty by měl sám jeho přiezni žádati, a on ještě sám tě napomíná, a jako by tebe prosil, žádá tebe v službu svú. Ó Adame, však když přistúpíš k našemu kniežeti Luciperovi a k nám ďáblóm, uzříš a zvieš, jakú svobodu na světě mieti budeš a jak sě tebe mnozí budú báti, jenž ty nynie všech bojíš sě. Ano skrze to dovedeš sobě s naší pomocí, že Buoh tvój bude museti tě i s námi zase přijieti k sobě, neb odtrhnem od něho všechny, v nichž naději má. Neb uzříš to a věř mi tomu chutně, že budem tepruv radost mieti novú a velikú velmi, neb lid, kterýž nynie jest v temnostech, uzří světlo veliké, a kteříž byli prvé nepřietelé, potom učiněni jsú přátelé. A budem sě pak spolu radovati a veseliti v spasení Boha tvého. Tak stojí psáno v knihách života a dvoru nebeského. Protož přijdiž sám k sobě a rozpomeň sě na dopuštěnie tvé, kterým s’ opuštěn od Boha, a přijmi sceptrum duostojenstvie tvého, kteréhožť sě podává z milosti a ne z práva.“ Tehda jakoby mu chtěl Solfernus pošeptati, přichýliv sě k němu, vece: „To věz Adame, žeť jsem tomu srozuměl, nesvolíš li k tomu, čehoť pán náš Luciper podává, tehdy tepruv mieti budeš úzkost a nátisky velmi veliké, a čehož nynie z dobré vuole učiniti nechceš, potom pak přinucen jsa, musíš to učiniti. Neb vidíš, že sám
