temnostech přechovali až do té chvíle, kteráž jest jemu uložena k jeho zproštění naší božskú mocí velebnú, svrchovanú, kteráž chvíle, den i čas jeho vysvobozenie nynie v našem tajemství jest, ale potom však vám to zjeveno bude. Dán v nebi v našem království pod majestátem naším léta od stvořenie světa devietistého třidcátého druhého.

A když byl list napsán a majestát přivěšen, jakož obyčej jest k otevřeným listóm a k nepřátelóm zvláště, neb od lidí velikých zavržení listové nebývají rádi posieláni. Tehdy zavola Rafael posla počestného jménem Celestina, jenž rošafný bieše ve všelikém poselství i múdrý, a přived jeho před Hospodina i rozkáza jemu, aby s tiem listem šel do pekla k Luciperovi. A dada list, aby odpovědi nečekal žádné, a řka, bude liť jim co potřebie, dadieť odpověd k božské velebnosti po svých poslech. I vzev list Celestinus před Bohem a rozkázanie pilně spamatovav, bral se jest upřiemo k branám pekelným. Jenž prošel jest bez překážky všeliké na cestách. A když přišel k bráně pekelné prvnieho pekla, jenž bieše zavřěna, pověděl jest, že s listem od Hospodina žádá k Luciperovi přijíti. A když opověděchu Celestina vrátní, leče sě Luciper a řka: „Co je to nového opět, že nás Buoh obsielá? Zavolajte ke mně rychle rádcí mých, Solferna, Lunaria i jiných, ať ke mně ihned přijdú.“ A když sě sjidechu k němu, káza božského posla pustiti k sobě. Jenž sedieše a okolo něho rada jeho a ďáblóv mnoho stojících vuokol bieše, a přišed Celestinus mezi ně, mládenec počestný a krásný, neučiniv pozdravenie ižádného, řekl jest: „Stvořitel všech věcí, Pán a Buoh věčný, tobě, Lucipeře, i vám všem čertuom, ďáblóm a pekelníkuom list svój teď poslal jest, a což v něm píše vám, tak abyšte učinili.“ A podav jim listu krásně psaného velmi jako stkvúcieho i odstúpi od nich. Jenž vzav list, Tartareus doktor, shlukše sě v hromadu, i poče jej čísti Luciperovi a radě jeho. Ale Celestinus, posel boží, vece: „Pán mój přikázal mi odjíti, a bude liť vám odpovědi potřebie dáti, vzkažte Jeho Svatosti po svých poslech.“ I odšel jest zasě do vlasti nebeské. Tehdy když list božský Tartareus přečite, rozhněval sě jest Luciper hněvem velikým a jako dera vlasy s sebe i vece: „Ó nespravedlnosti božská veliká, ještě u pekle nemóžem tebe prázdni býti! Nuže, milí přietelé, vidíte, kterak veliké bezprávie nám sě děje od něho. An již ten Buoh nechce, by kto kde vládl kerým vládnutím bez něho, a všudy chce vládna rozkazovati, ještě nemá na tom dosti, že v nebi i na zemi druhým