[83r]číslo strany rukopisubóh otec na spravedlnost se ozřev, k jejiemu dávniemu promluvení propověděl a řka: I zdali zapomene bóh svého smilovánie? Však jest to o mně psáno, že má milosrdenstvie sú povýšena nade všecka má učiněnie. K tomu spravedlnost odpovědě: Když jest to tvému božství libo, toť čas převděčný přišel nad hřiešnými se smilovati, neb tvé milosrdenstvie vždy bylo, jest i bude na věky. Aj toť, vzkvete[74]vzkvete] wzkwetl rkp., původně zapsáno wzkwete, koncové-e opraveno korektorem zřejmě podle znění var. rukopisu „vzkvetl květ“, ovšem slovo „květ“ nebylo doplněno dievka přečistá, všie šlechetnosti plná, jiežto jméno Maria, od niežto tělesenstvie, když ráčíš, přijieti móžeš. Tehda hospodin, jenž nechce smrti hřiešného, odpověděl skrze Mojžieše a řka: Viděv viděl sem velikú strast i núzi lidu mého i sstúpil sem. Jako by řekl: Milostivě sem se ozřel, abych jej vykúpil.
Tu praví svatý Bernart: Mohla jest v rozumu o tom pomluva býti, která by osoba svaté trojice měla člověčenstvie na se přijieti, otec li, syn li, čili duch svatý. Najprvé se vidieše rozomu, že v té svaté trojnosti bohu otci moc zvláštně příleží, a protož, že se diábel mocně v svět bieše uvázal, vidieše se to podobno, že by bóh otec, tělesenstvie vezma, diábla přemohl. Druhé se vidieše, aby duch svatý tělesenstvie přijal, a to proto, že jakž jest již řečeno, duchu svatému příleží milost, a ta ještě světu nebieše ukázána, proněžto bylo by podobno, aby duch svatý tělesenstvie přijal, a tak světu svú milost ukázal. Třetie se vidieše, aby syn boží tělesenstvie přijal, a to proto, že jemužto se zvláště křivda stala, chce li u mír a v dobrovolenstvie přivésti, má nejiné miesto sebe sláti, ale sám
