[82r]číslo strany rukopisuvěc nepodobna jest, bohu učiniti nepřirozena, kterakž to tehda sličně móž býti, by bóh tělesenstvie rozličným nedostatkóm poddané přijal? K tomu vece lidský [rozom]text doplněný editorem[71]rozom] doplněno podle KNM III D 44: Tvé božstvie nikda shýřiti[72]shýřiti] nadepsáno shřešiti (tak také KNM III D 44) nemóže, protož, když ráčíš, naše tělesenstvie přijma, nás vykúpiti móžeš a v tom velice svú milost světu ukážeš. Nepřirovnávaj nás, ó, milý hospodine, k spadlým od tebe anjelóm, neb sú ti nižádným nepokúšeni[cb]nepokúšeni] nepokuſſenim, než z své vóle zvláštní zlostí shřešili. Ale my, hřiešní, svú přirozenú křehkostí diáblem přelštěni, proti tvé svaté milosti sme provinili. Protož, milý hospodine, připokrý moc svého božstvie pod záslonú našeho tělesenstvie a svú múdrost schovaj u milostivém dětinství, ukaž nám své milosrdenstvie. V tom rozomu tak praví svatý Augustin, že by se krašše, spravedlivějie božie milost světu nemohla ukázati, než tělesenstvie přijmúci, neb nevěčný člověk věčného boha rozhněvav, za to dosti učiniti nemohl, ale věčný bóh člověčenstvie přijem, za nevěčného člověka dosti učinil a na tom všemu světu chvalně svú milost ukázal. V tom také rozomu mluví svatý Bernart u vykládaní čtenie svatého zvěstovánie, že když bóh otec z své milosti k nám navrácenie ráčil jednati a v tom jednání bieše před bohem pohádka mezi spravedlností a milosrdenstvím. Spravedlnost takto mluvieše: Spravedlivýs, hospodine, a vždy tvój súd pravý, tys, hospodine, prvním lidem řekl: V kterúž hodinu zapovědného ovoce sniete, smrtí umřete. A protož, aby bylo spravedlivé tvé prorčenie, lidský národ na věčnú smrt jest odsúzen.
Na tom ostalo viece než pět tisíc let.
