zje[78r]číslo strany rukopisuveno, že jemu s svatým otcem Řehořem papežem rovná odplata bude dána. To ten pústenník uslyšav, těžce vzdechl a tak sobě na mysli řka: Ó, kterak mně jest málo má strastná chudoba prospěla, že mi s tiemto bohatým člověkem zarovno odplaceno má býti! A když se proto ten pústenník na to rozpomínaje, často zamucováše, uslyšal hlas od hospodina k němu řkúce: I kterak smieš svú chudobu k bohatství otce svatého Řehoře přirovnati! A ty viece svú kočku miluješ, kterúžto za obyčej rukú hladíš, než on všecko sbožie, jenž jeho nic netbaje, stědře chudé daří. To ten pústenník uslyšav, tomu právě srozoměv, hospodinu poděkoval.
Jedněch také časóv když Trojan ciesař k jednomu boji pilně chvátáše, potkavši jeho jedna chudá vdova, plačíc a řkúc: Žádný ciesaři, měla sem jediného syna, ten mi jest nevinně zabit. Rač toho pomstiti. Jiežto když ciesař odpovědě: Vrátím liť se zdráv z této cesty, chci to rád učiniti. Jemužto vdova vece: Žádný ciesaři, sendeš li v tomto boji, ktož mně pravdu učiní? K tomu ciesař odpovědě: Ten, jenžto po mně bude. K němuž vdova vece: Co tobě to pomóže, jež mně jiný pravdu učiní. Protož by lépe bylo, by ty tu odplatu sám sobě měl, než by ji jinému ostavil. To ciesař uslyšav, nad ní se slitoval, s koně ssedl a jie pravdu učiniv, pryč jel. O tom ciesaři, kterak jest byl spravedlivý a zvláště chudým vdovám a rozličným sirotkóm, o tom jest mnoho v římských kronikách psáno. Proněžto, když svatý Řehoř po dlúhých časiech po jeho smrti u svatého Petra v kostele zaplakav, na jeho se šlechetnost a spravedlnost rozpomanuv,
