[76v]číslo strany rukopisuv němžto bydlím. Aj toť, mnú neprázdní tohoto světa jakožto mořské vlny i sem i tam mecí. A když se na dřevní pokojný stav rozmyslím, jako se zase ozřev, břeh uzře, vzdechnúti musím. Ale že ještě ten mor v Římě bieše nepřestal, kázal svatý Řehoř po křížích, všecky svaté vzývajíc, choditi.
A ten čas bliz bieše od Veliké noci. A zvláště přikázal, aby před sebú nosili ten obraz matky božie, k nie velmi podobný, jenž byl svú rukú svatý Lukáš maloval. A když tak s tiem obrazem chodiechu, tehda povětřie, ješto tehdy smrdutými mlhami zatemněno bieše, to se poče, ano všickni hledie, před tiem obrazem čistiti a na obě straně se rozstúpaje, od obrazu se vzdalováše. V tu hodinu uslyšeni sú hlasové anjelští nad tiem obrazem a takto zpievajíc: Královno nebeská, vesel se, aleluja, neb ten, jehožtos v svém životě nosila, aleluja, z mrtvých vstal, aleluja! A v túž hodinu svatý Řehoř poklek i dokonal tu svatú piesen a řka: Pros za ny hospodina, aleluja! A inhed vzezřev svatý Řehoř uzřev anjela, an na jedné hoře před jedniem hradištěm stojí, a otřev krvavý meč ten jistý anděl i vložil jej v nožnice. Po kterémžto znamení porozoměl svatý Řehoř, že jest již byl v tu hodinu mor přestal. A ten hrad, nad nímžto anjel stál, slove hrad Anjelóv až do dnešnieho dne. Potom po malých dnech poslal svatý Řehoř dva svatá člověky do angličské země. A ta tam přišedše, skrze modlitbu svatého Řehoře tu zemi na vieru sta obrátila.
Byl jest také svatý Řehoř veliké pokory, tak že všemi činy světské pochvaly bě[77r]číslo strany rukopisuháše.
