[280v]číslo strany rukopisuA pozvav k sobě svatého Remigia, promluvi k němu a řka: Chci tento kostel remský nadati. A protož kdyžť já o poledni spáti se položím, což v tu dobu, dokad já ze spanie nevstanu, obejdeš, toť vše tobě dám a božiemu domu přisvědčím. A tak se stalo. A když v tom okršlku, ješto byl obšel svatý Remigius, jeden člověk svój mlýn mějieše, uzřev toho mlýna mlynář, ano svatý Remigius chce ten mlýn také objíti, poče jeho nepoctivě odháněti. Jemužto svatý Remigius vece: Přieteli, nebuď to protivno, abychom tento mlýn spolu měli! To mlynář uslyšav, svatého Remigia nekázaně od mlýna odehnal. A jakžto brzo učinil, tak inhed mlýnové kolo opak po vodě se točiti počalo. To mlynář uzřev, poče volati po svatém Remigiovi a řka: Sluho boží, vrať se, mějva tento mlýn spolu. Jemužto svatý Remigius vece: Ani mně ani tobě tento mlýn bude. A jakžto brzo vece, tak se inhed ten mlýn propadl.
To se také o svatém Remigiovi čte, že jednú předvěděv, že má hladovité léto býti, veliké stohy obilé stavěti kázal. Jemužto[188]Jemužto] nadepsáno Kterémužto se obilí sedláci posmievajíc, to obilé zažhli. To svatý Remigius uslyšav, tam k ohni šel. A že studeno bieše, hřieti se počal, s pokorným srdcem takto řka: Vždycky oheň dobr jest, totiž ač jest tuto škodný, avšak shřieti se jest dobrý. Ale ti, ješto sú zažhli, i s svým pokolením tu přepustu na sobě mieti budú, že mužie v třieslech bolest trpěti budú a ženy všecky volavy. A tak se jest stalo, že v té vsi všickni tu biedu trpěli sú mnoho časóv, až jeliž král Karel odtad je rozehnal. Potom pak svatý Remigius umřel a pochován, divně jeho svaté tělo od anjelóv na poctivé miesto jest přeneseno. To se jest dálo po božiem narození let pět set a devadesát. Amen.
