[282v]číslo strany rukopisusvatého z nebes potkal a podlé toho kteréhož koli kněze, spieše bych se utekl ke knězi, abych jeho ruce poceloval, a svatému bych řekl: Počakaj málo, neb tyto ruce duostojně nade všeho světa dóstojenstvie svého spasitele tělo pěstujeta. A když již svatý Francišek k svému se skončení přiblížil, pozval k sobě všech bratří, každému ruce na hlavu položil, jim své požehnánie ostavil, svú duši bohu poručiv, skončal.
A v túž hodinu v apulské zemi bratrský minister jménem Augustin duši sbieraje, dlúho ve mdlobě nic nemluvě ležal. Ale v ten čas velmi zavolal a řka: Počakaj mne, otčíku, večas po tobě pospieším! Jehožto když bratřie otázachu, co by skrze to mienil, odpověděl jim a řka: I zdali nevidíte otce našeho Franciška, an do nebes jde? A to řek, inhed skončal a za svatým Franciškem šel.
Potom po těch časiech když jedna paní nábožná svatého Františka roznemohla se skončala a kněžie se sebravše, okolo jejieho těla zádušní nešpor pějiechu. V tu hodinu ta paní umrlá na nosidlách se pozdvihši, jednoho z těch kněží k sobě pozvavši, k němu řekla: Otče, chci se zpoviedati, neb sem byla umřela, jednoho se hřiecha nezpoviedavši, i byla sem do hrozného žaláře odsúzena. Ale když svatý Francišek před bohem se za mě přimluvil, proněžto mi dáno jest se k tělu opět navrátiti. A jakž se toho hřiecha odzpoviedám, tak na tom miestě inhed skončím. A tak se jest stalo: jakž jest ten hřiech pověděla, inhed skončala. Amen.
Život svaté Pelagie
Svatá Pelagia byla rodem z toho města, ješto Antiochia slove, u bohatství movitá, v tělesné kráse slovutná, v rúše a ve všech svých
