[279r]číslo strany rukopisuTak s ním pracovali, že jemu nohu uzdravili. Proněžto ten lev jako jiná pitomá tvář pryč běžeti nechtěl, ale tu s nimi ostal. To vida svatý Jeroným, že ten lev netolik pro své nohy bolest, ale jim na poslúženie bohem byl poslán, s bratrskú radú lvovi ten úřad poručil, aby s klášterským oslíkem, jenž bratřím z lesa drva nosieše, do lesa chodil a jeho na pastvě ostřiehal. A tak se jest stalo, že lev toho oslíka pásl i střiehl, a když byla hodina, tehdy vždy se do kláštera vrátil. A když jednú toho oslíka lev pasieše, jedni kupci tady jedúc, v kterúž hodinu lev spáše, při oslíku nižádného nevidúc, osla ukradše, pryč zavedli. A potom po dobré hodině, když lev procítil, oslíka nenalezl, poče řeva a hledaje i sem i tam běhati. A když jeho nenaleze, před klášter přiběhl, lev hanbú velikú, jako jindy činil, vníti nesměl. Jehožto bratřie zazřevše, an pozdějie než jindy a bez oslíka se vrátil, domněli se, by byl hladem připuzen oslíka snědl. Proněžto lvovi jeho obroka dáti nechtiec, k němu mluviechu a řkúc: Hanebné zvieře, jdi tam pryč a cos nedojedl oslíka, to dojez a své lakomé břicho naplň! To řekše, ještě sobě nedóvěřiec, na pastviště šedše, zdali by kteraké znamenie oslíka nalezli. A nenalezše, k svatému se Jeronýmovi vrátivše, pověděli. Jimžto on přikázal, aby lvovi oslóv úřad poručili. A tak oni drev narubavše, břiemě na lva nakladše, do kláštera nésti kázali. Tu lev nic se neprotivě pokorně snesl.
A když jednú břiemě dones, jal se, i sem i tam běhaje, oslíka hledati. Tehda náhodú kupci přes tu vlast s velblúdy jedúc, před sebú toho oslíka hnáchu, neb jest obyčej té vlasti, že když kupci nakúpí, jedú s velblúdy, vždy před nimi oslíka[gn]oslíka] oſliku ženú, neb velblúdi neradi upřiemo
