mě[282r]číslo strany rukopisusta inhed vzdálé. Tehda tovařiš jeho jménem bratr Silvester brzo k bráně přiběhna, zavolal velikým hlasem a řka: Přikazuji vám boží mocí, diáblové, a mocí svatého Franciška, beřte se pryč a lidi k svádě nepodnášejte. A jakžto brzo zavola, tak všickni měštěné u veliké přiezni se smířili. A ten bratr Silvester, tovařiš svatého Franciška, když ještě byl světským knězem, viděl byl u vidění, ano kříž zlatý z úst svatého Františka pocházie, an až do nebes dosáhá a na šíř nad vešken svět se rozprostřel. To ten kněz Silvester uzřev, světa ostav a v zákon svatého Franciška všel, mnoho časóv byv, bohu se dostal.
Jednú také když svatý Francišek bohu se modléše, uslyšav, ano na střeše diáblové běhajíc se zabývají, ven vyšel, svatým se křížem požehnav, k nim řekl: Boží mocí vám přikazuji, diábli, abyšte, což jest vám přepuštěno, nad mým tělem učiňte. Chci rád všecko trpěti, neb nemám nepřietele většieho než tělesenstvie mé. Protož mi na tom dobře učiníte, když mne nad mým tělem pomstíte. To diáblové uslyšavše, hanbú pryč zašli. Měl jest také svatý Frantcšek v horúcie paměti jiezvy Jezukristovy. Proněžto jednú zjevil se jemu spasitel na kříži, na něhožto svatý Francišek tak dlúho srdečným náboženstvím hleďal, až jemu i na nohú i na rukú i na boce jiezvy se učinily, jako by ukřižován byl. A to sú po jeho skončení mnozí ohlédavše boha pochválili.
Měl to také svatý Francišek v obyčeji, že každého kněze ruce pro to, že božie tělo pěstujeta, u veliké cti mějieše. Proněžto často řiekáše: Bych kterého
